Ageless

Kapitola 4

Pokusila jsem se otevřít oči, ale marně. Mou hlavou projela tříštivá bolest. Napodruhé jsem už konečně otevřela oči a koukala jsem se kolem sebe. Byla jsem v malé místnosti, obklopovaly mě jen bílé stěny a dřevěné dveře. Vstala jsem z jediného nábytku v místnosti, z postele a přešla jsem ke dveřím. Byly zamčené. Dostala jsem strach. Žaludek se mi sevřel a začalo se mi špatně dýchat. Dveře se otevřely a dovnitř vešel ten muž, co mě včera uhodil. O krok jsem couvla. "Neboj se mě, jsem Jonathan." Natáhl ke mně ruku. S nejistotou jsem ji přijala. "Leyla." Představila jsem se. "Co tu dělám?" Zeptala jsem se. On mi jen pokývl směrem k posteli. Sedli jsme si a on začal. "Včera,když jsem tě sem nesl všiml jsem si tvého znaménka. Je to pravda? Jsi nestárnoucí?" Vychrlil na mě. Zalekla jsem se když zmínil to slovo. Co semnou teď bude? Co když budou chtít něco, co se psalo v té knize? Po chvíli mlčení jsem jen odpověděla. "Nevím, vlastně ani netuším jak jsem se sem dostala" zalhala jsem. To teď bude nejlepší. Nevím přeci kdo je a co po mně chce. Zamyšleně se na mě podíval a pak jen přikývl. "Ať už víš cokoli, my nejsme ti zlý. Snažíme se lidi jako tebe najít a ochránit." Promluvil nakonec. Kývla jsem hlavou na souhlas. "Pojď, musíš taky něco jíst. Všichni už na nás čekají." Zarazila jsem se. Všichni? Ovšem hlad jsem opravdu měla. Pomohl mi vstát a vedl mě chodbou až k masivním dřevěným dveřím. Byla to obří jídelna, všichni už seděli u stolu. Po mém příchodu se sice zvedlo pár hlav, ale nic neříkali. Byla jsem jim za to vděčná a to jsme se ještě ani neznali.
Večeře byla výborná. Po dojedení mě Jonathan vzal zase zpátky. Chtěla jsem se ho zeptat na víc věcí, ale na to ještě budu mít pravděpodobně dost času.
Vlezla jsem si do postele a chvíli přemýšlela než jsem propadla spánku.
***
Flashback
Přimhouřila jsem oči kvůli ostrému světlu vycházející z místnosti. Všude kolem mě byly jehly, přístroje a lidi v rouškách. Podívala jsem se na své ruce. Byly připojeny k pípacímu přístroji vedle mě. Chtěla jsem utéct. Nevím, jak jsem se sem dostala, ale dobrovolně tu jistě nejsem. Koukla jsem se na blížící osobu přede mnou. Než jsem se stačila na něco zeptat přiložila mi kapesník k ústúm a mně se zatmělo před očima.

End Flashback