Ageless

Kapitola 11

Věnováno Kubovi k narozeninám :3

Z krásného snění mě vytrhla třepající ruka na mém rameni. Pomalu jsem otevřela oči a nademnou se skláněla ještě trochu rozmazaná hlava Nathana. Promnula jsem si oči a sedla jsem si. "Proč mě budíš?" Řekla jsem ospale. "Protože, nechali otevřené dveře a my jdem získat nějaké další informace." Jen co jsem se vzpomatovala z polospánku, vyskočila jsem na nohy a začala se oblíkat.
Pomalu jsme otevřeli dveře od pokoje a rozhlédli jsme se zda-li nás nikdo nevidí. Když byl vzduch čistý, vyšli jsme potichu na chodbu a vydali jsme se směrem doprava. Vyšli jsme z uzavřené chodby a před námi se opět činila známá zahrada. Šli jsme dál. Po levé straně se nacházeli dveře s nápisem Laboratoř. Znovu jsme se rozhlídli jestli nás nikdo nevidí a vešli jsme dál. Místnost byla o něco tmavší než chodba a tak si moje oči museli nejdříve na šero přivyknout. Všude na zdech byly vylepené popsané papíry. Na jedné stěně bylo nakresleno sedm symbolu nestárnoucích. Byly nakresleny v kruhu. Rozhlédla jsem se po Nathanovi. Stál vedle mě. Uslyšeli jsme zvuk dveří a schovali jsme se pod nejbližší sloup. Viděla jsem jen její nohy a boty. Béžové botky na podpatku. Vedle ní stál ještě jeden muž. Jeho hlas mi byl povědomí, avšak nemohla jsem si ho vybavit.
"Kam je uklidíme až dostanem, co chcem?" Řekl ten mužský hlas. To ještě ůplně nevím. Nejlepší bude se jich nadobro zbavit. Ani náhodou je nepošlem zpět, jak jsem říkala."
Zrychloval se mi tep. Elise. Není taková za koho ji máme.
Když odešli, vzali jsme s Nathanem pár listů papíru, co jsme tam našli a poté jsme se vydali zpět do pokoje. Chci zjistit kdo jí pomáhá a já na to taky přijdu.