Ageless

Kapitola 7

Nicolas Hanse. Musím pořád myslet na to, co napsal.
Trošku jsem se lekla, když se za mnou něco pohnulo. Pak mi však došlo, že je to Jonathan. Přespání v autě bylo sice nepohodlné, ale do hotelu teď nemůže. Nesmíme riskovat, že nás chytí.
Nyní je náš cíl najít zbylé čtyři nestárnoucí. Podle mapy, kterou jsem vzala v té jeskyni, se měli nacházet v horách a  právě tam teď míříme.
Nath (zkratka z Jonathan) zapl rádio a já jsem po chvíli poslouchání usnula. Vzbudil mě zvuk fotoaparátu. Otevřela jsem oči a nademnou se smáli dvě postavy. "Okamžitě mi dej tu fotku." Zakřičela jsem, ale také jsem se smála. "Ani náhodou" zakřičel Nath. "Fajn, ale počkej ...!!" Tom si vlezl zpět za volant a nastartoval. Vjeli jsme zpět na silnici. Před námi už jsem v dálce viděla vršky hor. "Kluci?" Zeptala jsem se. "Ano?" Odpověděli jednohlasně. "Co jim řeknem, až tam přijedem ?" Řekla jsem. "Ještě nevím, asi jim dáme přečíst to, co tobě." Odpověděl mi Tom. "Dobře" zamumlala jsem a pak už jsem mlčela.

Blížila se noc a já byla čím dál víc unavená. Ještě chvíli jsem vnímala cestu a po chvíli se mi začínali zavírat oči. Spala jsem, ale i přes to jsem slyšela chrápajícího Natha. Pro sebe jsem se ušklíbla. Za hodinu nás vzbudil Tom, že zastaví abychom se všichni prospali. Souhlasili jsme. Noc byla chladná, dobře že byl Tom tak hodný a ještě než jsme vyrazili vzal několik dek a spacáků.
I přes zavřené oči jsem věděla, že na mě někdo svítí baterkou. Otevřela jsem je a viděla vysokou blonďatou dívku oblečenou celou v černém. Nebyla tu sama. Kolem našeho auta jsem viděla chodit ještě dvě postavy. Ta dívka promluvila. "Našla jsem je, rychle s nimi do dodávky." Bála jsem se. Všimla jsem si kluků, kteří už taky byli vzhůru, ale dělali, že spí. Chytla jsem se Natha. Alespoň někoho. Pak už nás pomalu přendali do svého auta a jeli jsme. Chtěla jsem se kluků zeptat jestli neví co se děje, ale naši únosci byli pořád u nás. V dodávce byla tma. Neviděla jsem si ani na svoje ruce, avšak věděla jsem, že v jedné určitě drtím Nathanovi tu jeho. Proto jsem stisk uvolnila. Jen co jsem to však udělala tentokrát mi stiskl ruku on. Nejspíš se bál víc než já. Musela jsem se pousmát. Cesta byla hrbolatá. Záda jsem měla celé rozlámané. Najednou jsme zastavili. Otevřeli se dveře od dodávky a moje oči kvůli tmě v dodávce si nemohli úplně přivyknout na ostré světlo.
Po chvilce mrkání jsem se zmohla na pouhé wow.