Přede mnou se tyčila obrovská skleněná stavba. Cizí ruce mě popadly a táhly do budovy. Když se otevřely mohutné skleněné dveře, uviděla jsem obří halu a schodiště. Avšak naši únosci nás táhly k malým dveřím, za kterými byly schody směřující dolů. Otočila jsem se abych se ujistila, že je za mnou Jonathan. Když jsem ho uviděla, trošku se mi ulevilo. Za ním byl i Tom. Když jsme došli po schodech dolů, stáli jsme v místnosti, kde se nacházelo pár postelí, křesel a stolů. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je to vězení. Chtěla jsem se vymanit z těch cizích rukou. Stále jsem té osobě neviděla do tváře. Nepovedlo se a moje ruce svíral ještě větší stisk. Nakonec nás pustili a zamkly za námi dveře, abychom nemohli utéct. Otočila jsem se na kluky. Stál tam však jen Nathan. Kde je sakra Tom ?
Nathanovi se podlomily nohy a upadl na tvrdou zem. Přiběhla jsem k němu a zjistila, že je ošklivě zraněný. Na noze měl dvě rány, které vypadaly jako kdyby ho někdo řízl.
"Nathe, všechno bude v pořádku." Snažila jsem se ho utěšit, ikdyž mi tohle nikdy nešlo. On se zmohl jen na malé přikývnutí. Strhla jsem rukáv ze svého trička a obvázala jsem mu nohu. Bílou barvu rukávu okamžitě vystřídala rudá. Položila jsem ho na postel a sama si šla lehnout na jinou. Za chvíli jsem slyšela jak pravidelně oddechuje, já však usnout nemohla. Pořád jsem si vše promítala v hlavě.
Utekli jsme od těch špatných, tak kde jsme teď? Kde je Tom, šel přeci s námi?
Proč to všechno přišlo zrovna teď ? A proč nemám nikomu věřit? Otázky na které chci znát odpovědi.
Nikomu nevěř. Věta, která mi nejde z hlavy.
ČTEŠ
Ageless
FantasyMoje jméno,Leyla Adamsová. Je mi již 50 let,ale můj vzhled a fyzická síla je podobná 20 letem. Proč? To musím zjistit. Možná zjistím víc než jsem chtěla. Tento svět skrývá mnohá tajemství. Možná nejsem jediná.
