Sounds √

Chapter 2

Dnes je docela dobrý den. Až na to, že mám modřiny snad po celém těle ze včerejšího zmlácení na hřišti. Lucy vyvázla pouze s menší modřinou na stehně. Křičela bych na ně, ale nemělo by to smysl, protože bych nevěděla co křičím. Musela bych to zazpívat, ale to by si ze mě dělali ještě větší srandu...

Ale zpět ke dnešku.

Momentálně nemáme moc zábavný program, ale mě to více než baví. Máme totiž nakreslit cokoliv co nás napadne. Skoro nikdo to nedělá, ale já jsem do práce strašně zažraná.

Nejprve jsem nakreslila oko. (viz obrázek) Docela jsem se svým výtvorem spokojená. Ale teď přemýšlím co bych mohla kreslit dál.

Spoustu lidí mi říká, že mám velký talent na kreslení, ale mě to nepřipadá tak úžasné jak říkají.

Rozhodla jsem se tedy nechat volnou uzdu své fantazii.

Nakonec jsem nakreslila
holku a kluka, jak se drží za ruku.

Líbí se mi jak jsem to nakreslila, ale ostatním zřejmě ne. Moji blbý spolužáci okamžitě uchopili papír s kresbou. S úšklebkem sledovali co jsem nakreslila a následně papír zmuchlali a hodili ho do koše.
Chtělo se mi brečet. Proč mi tohle dělají?! Co jsem jim sakra udělala?! Nechápu proč se ke mě takhle chovají.

Vyběhla jsem ze třídy se slzami v očích. Zaběhla na záchody a zamkla se v poslední kabince. Vodopády slz se mi draly z očí a nechtěly přestat. V tom ale zazvonilo a já se chtě nechtě musela vrátit do toho pekla jménem třída...

S uslzenýma očima jsem se vrátila a usedla do své lavice. Bohužel ti největší debilové sedí přímo za mnou. Nevím proč je karma taková svině... Ale co se dá dělat. Zbytek dne jsem se ještě více uzavřela do sebe. Normálně jsem uzavřená a otevřu se pouze Lucy. Té jediné věřím.

Jakmile skončila poslední hodina rychle jsem se zbalila a triskem vyběhla ze třídy. Díky bohu jsem měla štěstí a nikdo z těch kreténů mě nedohonil. Vyrazila jsem dveře od školy a sprintovala domů.

Dopadla jsem na postel a plně se rozbrečela. Nikoho jsem nechtěla vidět. Naštěstí jsem byla doma sama, takže se mi to vyplnilo.

Když jsem se alespoň trochu uklidnila, došla jsem dolů do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vyndala si bílý jogurt, do kterého jsem si nasypala lupínky. Sedla jsem si na gauč a pustila televizi. Najela jsem na nějakou komedii, protože jsem se vážně potřebovala zasmát.

* * *

Film splnil své očekávání a já úplně zapomněla na to, co se stalo ve škole.

Vypla jsem televizi a odešla jsem do pokoje s colou a nějakou zeleninou v ruce.
Zavřela jsem se v pokoji, vytáhla blok s tužkou a gumou a uvelebila jsem se na zemi. Vše jsem si položila a pustila si písničky.
Lehla jsem si zpátky na zem a začala si kreslit.

Asi po hodině a půl jsem přestala a šla si dolu pro další pití. Doma pořád nikdo nebyl, takže jsem zase vyšla nahoru. Opět jsem zalehla, ale tentokrát jsem začala psát texty písniček co mě napadaly.

Obrázky, které nakreslila

K večeru jsem zasedla za klavír a skládala k daným textům hudbu.

K některým jsem i hrála na kytaru.

Večer se domů vrátila mamka. Tátu nemám. Zemřel když mě bylo 5 let. Nepamatuji si ho. Pouze z fotek. Někdo si myslí, že si ho musím pamatovat, když už mi bylo 5, ale já si pamatuju pouze jak jsme slavili Vánoce, a potom jeho smrt. Zbytek znám z fotek či vyprávění.

Šla jsem brzo spát, protože zítra je středa, což znamená další strašný den ve škole... Navíc máme tělocvik.

Ještě jsem se před spaním podívala na facebook, instagram atd. a šla spát.