Sounds √

Chapter 25

Vletěl jsem do pokoje právě včas. Cass sedí na zemi zádama opřená o vanu a u zápěstí drží žiletku! Počkat co?!!! Žiletku?! Co?! Ne. Nedělej. To!!!!! „Ne!! Cassandro!! Nedělej to!!" Ne prosím. Ne. Kvůli tomu kreténovi si nemusíš brát život. Bože!! To ne!!!!!!

~ ~ ~

Přišel jsem k ní a vyrazil žiletku z ruky. Nechápavě se na mě podívala. V jejím pohledu bylo tolik bolesti, ale zároveň i úlevy, že jsem to udělal.

Klekl jsem si k ní a vtáhl jí do pevného objetí. Obmotala své hubené ruce kolem mého pasu a plakala. Měl jsem od jejích slz úplně mokré tričko. Odnesl jsem jí do postele a udělal něco málo k večeři. Vše snědla a více se zachumlala do peřin. Otočil jsem se k odchodu, ale ona mě chytla za zápěstí a stáhla k sobě do postele. Pousmál jsem se a přitáhl si jí blíž k sobě. Položila si hlavu na mou hruď a po chvíli usnula. A já jsem ji hned následoval do říše snů.

*
**
***
****
*****
******

po pár měsících

Chodíme spolu!! Dlouho jsme se scházeli, ale ona nikdy nedávala nic najevo, ale nakonec řekla ano. Ale dala na sebe čekat. Dlouho se rozmýšlela, ale jsem šťasten. A ona také. Teda vypadá tak. A není to takový ten falešný úsměv atd., ale pravý. Pravý a nefalšovaný.

Užíváme si každý den společně. Po tom co všechno se stalo nakonec svolila i k tomu, že se k sobě nastěhujeme. Takže dnes je den velkého balení a vybalování. Každý jsme u sebe doma a balíme všechny svoje věci. Stěhováci tu mají být co nevidět, tak ať už to máme hotový.

Naskladal jsem svoje bedny s věcmi do auta a jel ke Cass aby tam dala ty svoje. Vážně ji mám strašně rád. Dojel jsem před dům a zatroubil na klakson. Cass vyběhla se dvěmi krabicemi, které položila na chodník, otevřela dveře od auta, vytáhla mě ven a dravě políbila. Nečekal jsem to, ale tak.. budu spolupracovat. Pomalu se mnou couvala do domu a já za námi zavřel dveře. Přitiskl si jí na zeď a jednim prstem ji rozepl všechny knoflíky u halenky. Ona mi přetáhla triko přes hlavu a hodila ho daleko od nás. Jak probíhal zbytek si asi dokážete domyslet...

* * *

Vstali jsme z postele a postupně nacházeli své oblečení. Než jsme vyšli na ulici už jsme na sobě měli to co předtím a každý nesl dvě krabice. Vše jsme naskládali do auta a společně odjeli do našeho nového domova.

po několika týdnech

Už jsme pořádně zabydlení. Všechno je vybalené a na svém místě. Cass je asi nemocná nebo nevím, ale každé ráno zvrací. Asi s ní dnes zajedu k doktorovi.
Protestuje, ale stejně ji to neni nic platný. Konečně nasedáme do auta a vyrážíme směrem do nemocnice. Doufám že je v pořádku. Musím zůstat na chodbě. Z doktorů nemám dobrý pocit. Je tam poměrně dlouho, ale snad to bude v pohodě.

pohled Cassandry

Ležím na lůžku u svého doktora a čekám co mi poví. Mám ranní nevolnosti, ale jinak si připadám v pořádku. „Slečno, jste těhotná!! Gratuluju." Cože? Ja jsem těhotná? To není možný. Nebo že by jo? Asi za to může moje nálada před stěhováním. Co na to řekne David? Bude rád?

Vyšla jsem na chodbu odhodlaná mu to oznámit. „Tak co? Co ti je? Jsi v pořádku?" „ Jo jsem v pohodě, nejsem nemocná, ale jsem..." na chvíli jsme se odmlčela a pak sebrala veškerou odvahu, kterou jsem zrovna měla a dopověděla větu..„.... těhotná. "

Čekala jsem na jeho reakci která dlouho nepřicházela, ale nakonec se rozzářil jako sluníčko, zvedl mě do vzduchu a točil se se mnou dokolečka. „Já budu táta!!!" Křičel na celou chodbu a stále se otáčel. Nakonec přestal a pevně mě objal. Dal mi něžný polibek a vydali jsme se zpět domů.

- - -

Taková hodně krátká kapitola. Doufám, že to nevadí. Nevím jak vydám další kapitolu, ale snad to bude brzy.

Jinak děkuju za ✍💭 a ⭐. Jste úžasný!!!!

Lavískuju vás ❤❤❤❤❤❤

Blondie <3