Sounds √

Chapter 21

O 4 dny později

Dneska jdu na rande se Samem. Je to trochu ironie, protože spolu už chodíme, ale co. To může být všem úplně jedno.

Řekl mi, že mám přijít v něčem pohodlném, takže nehodlám jít v šatech. Rozhodla jsem se pro korzet a úzké džíny, které mi možná až moc obepínají mé hubené dlouhé nohy. K tomu ještě boty na podpatku a můžu vyrazit.

Je to poprvé co vím, kam jdeme. Teda spíš já jdu. Mám přijít k němu, že prý udělá večeři a chce si o něčem promluvit a to by prý na veřejnosti nešlo. Trochu se bojím co to budete, ale snad nic strašného.

Za chvíli vyrážím, protože to k němu trvá asi 10 minut.

Za ty 4 dny se toho moc nestalo. Byla jsem doma, mluvila jsem s Johnem několikrát i s Davidem, na kterém bylo dost vidět, jak je potěšen, že si s ním chci povídat. Snažil se to skrývat, ale moc mu to nešlo. Taky jsem mluvila s Jane. Byli jsme spolu na procházce a nakonec i v bazénu, ale nezdálo se, že by ještě nějak významně truchlila nad svým životem. Zdá se, že fakt, že je Justin gay, vzala docela dobře. Ze začátku z toho byla sice strašně zničená, ale to by byl asi každý.

Samozřejmě. Bylo tady pár věcí, které to naznačovali, ale když s ním chodila, tak jí to přišlo normální. Byl to její první kluk, takže nevěděla jak se kluci chovají.

Došla jsem před jeho dům a na chvíli se zastavila. Padla na mě nervozita, o čem to se mnou chce mluvit. Ještě chvíli jsem tam jen tak stála a zhluboka dýchala. Nakonec jsem se ale odhodlala a stiskla zvonek u vchodových dveří.

Po chvíli čekání přiběhl s omluvou na rtech. Jen jsem se usmála a na pozvání vešla dovnitř. Měl to tady krásně připravené. Stůl pro dva, na kterém byli dvě vyleštěné sklenky na víno, talíře, nablýskané příbory, svíčky a rudé růže. Přišla jsem ke stolu blíže a překvapeně na něj koukala. Odsunul mi židli a já se s poděkováním posadila.

Na chvíli zmizel do kuchyně, ale pak se zase vynořil spolu s jídlem. Naaranžoval ho na oba talíře a posadil se naproti mě. Ještě nalil červené víno a my si připili.

Jedli jsme v tichosti pouze jsme občas prohodili pár slov. Donesl dezert, u kterého přišla řeč na to, o čem se mnou chtěl mluvit.

„Chtěl jsem ti říct, že náš vztah bude výjimečný. A to tím, že ja jsem dominant a ty submisive. Znáš takovou tu hru Daddy?"
„Ano. Znám."
„V tom případě ti to nemusím vysvětlovat. Tuhle hru budeme totiž hrát." Koukala jsem na něj nevěřícně, protože tu hru znám. Nakonec jsem se vzpamatovala, takže jsem přemýšlela nad svou odpovědí. Mám mu to přijmout?

„Tak ano nebo ne?" Zeptal se poměrně netrpělivě.

„Ano"

Usmál se, zhasl svíčky, odnesl talíře a vedl mě do své ložnice.

„Neboj. Bude se ti to líbit..."

S těmito slovy mě položil na postel.

* * *

Zajímavé. Vážně se mi to líbilo. Nikdy jsem to s nikým nezažila. O Daddym jsem pouze slyšela, ale nikdy jsem to nezažila. Je to fajn. Ani mi nevadí, že mě bude sledovat, trestat mě atd. Docela se na to těším...

* * *

po několika týdnech

Ze začátku to bylo super. Pak začal být hrubší. Nevadilo mi to. Nebylo to nijak strašné. Ovšem teď to je už daleko tvrdší a já objevuji modřiny po celém svém těle. Trávím u něho hodně času. Jsem tam každodenně. Jemu to vyhovuje. Jsem mu k dispozici, takže když řekne, tak já musím být poslušná a udělat co chce.

Oslovení 'daddy' mi začíná lézt krkem. Ale oslovení Same nebo Samueli nebere. Vždycky mě za to potrestá. Vařím mu a uklízím byt. Nemusím to dělat, ale když už tam jsem, tak chci, aby to tam nějak vypadalo. Jíme společně a v tichosti. On se potom usadí k televizi a já dělám cokoliv co mě napadne. Samozřejmě ho to nesmí naštvat. To bych jinak dostala.

Je večer a ja od něj odcházím. Musím jít zítra do práce, takže jdu večerním městem a užívám si chvíli pro sebe.

Jak jsem už zjistila, večer mě nesleduje. Asi je na to líný. Zašla jsem do nějakého baru. Byla tam poklidná nálada, což mi vyhovovalo. Sedla jsem si k pultu a objednala si. Byl tam docela pohledný kluk. Seděl kousek ode mě a hleděl si svého. Něco četl. Přesunula jsem se blíže k němu. „Co to čteš?" „To nejlepší z nás od Nicholase Sparkse." Řekl a dál si četl.
Po chvíli knihu odložil a otočil se ke mě.
„Jsem David. A ty?" „Cassandra. Těší mě." „Mě taky."

Povídali jsme si docela dlouho. Oba jsme pili, takže jsme trochu veselý. ;)

„Ja už musím jít domů. Zítra jdu do práce. Musím se vyspat." Zvedla jsem se z barové stoličky a vyšla směrem ke dveřím. „Doprovodím tě." Otevřel a nabídl mi rámě. S chutí jsem se do něho zavěsila a bok po boku jsme šli ke mě domů.

Přede dveřmi jsme se zastavili a já se pustila jeho ruky. „Tak jsme tady." Koukala jsem střídavě na dveře a pak na Davida.

Vrhli jsme se na sebe ve stejném okamžiku. Přitlačil mě na dveře a já jsem je následně otevřela. Vpadli jsme dovnitř a pomalu se posouvali nahoru do mého pokoje. Zabouchli jsme za náma dveře a asi o sekundu později jsme leželi na posteli jen ve spodním prádle...

* * *

„Cass. Palačinky. Vstávej." Vzbudil mě milý hlásek. Otevřela jsem oči a tam stál David s plným podnosem jídla. Položil ho vedle mě a políbil mě na tvář. Sedla jsem si a pustila se do jídla. Bylo to moc dobré, ale uvědomila jsem si následky včerejšího večera a začala panikařit. Zmlátí mě jestli ho uvidí! „Davide, musíš jít. Nemůžu ti to vysvětlit, ale až se někdy uvidíme tak ti to řeknu. Teď ale musíš jít. Hned!" „Tvůj přítel? Samuel nebo jak se jmenuje? Nechces aby mě tady našel? Včera jsi říkala, že za tebou domů nechodí." „Říkala jsem ti o něm?! Aha. Dobře. Nechodí, ale sleduje mě. Večer ne, ale přes den neustále. Takže musíš jít." „Dobře. Už jdu. A uvidíme se ještě?" „Ano uvidíme. Teda aspoň doufám." „Fajn. Tak zatím." „Ahoj." S tímhle jsme se rozloučili. Nesmí ho vidět. Nikdy!!!! Nesmí o něm vědět. Nesmí zjistit, co se včera stalo. O to už se postarám....