Škola. Naprosto nepochopitelný ústav. Chodíte tam 9 let, a pak ještě další 4, a potom ještě vejška.
Co to je?!?!
Třída plná dementů a vy tam musíte přežívat.
Samozřejmě. To je sen každého z nás... no to určitě mami.
Co by mi na to řekl táta? Že m...
Už zítra nám předají naše vysvědčení, my dáme dárky třídním učitelům, zajdeme na zmrzlinový pohár a půjdeme domů... Konečně. Strašně se těším na to, až uvidím těla svých spolužáků jak se ode mě vzdalují.
Za půl hodiny se mám sejít s Lucy v obchoďáku a koupit si něco na sebe. Přece jenom, zítra je slavnostní den. ;)
Už stojím před Starbucks, kde se máme s Lucy sejít a jít nakupovat. Má trochu zpoždění, ale na to už jsem u ní zvyklá. Konečně jsem ve shluku lidí objevila hnědé vlasy vyčesané do vysokého culíku. Došla ke mě, objali jsme se na pozdrav a zapadly do prvního obchodu, který byl po ruce.
* * *
Přišla jsem domů obešená taškami spousty druhů. Svalila se na postel a shodila vše co jsem měla na sobě. Jakmile jsem získala sílu, vyndala jsem věci z tašek a uklidila si je. Vybrala jsem si černé krajkové šaty pod zadek, k tomu náušnice se sovama a náhrdelník s křídlem. Doplňky byly slazené do stříbrna. K tomu jsem ještě měla černé lodičky a černé psaníčko.
Lucy si koupila tyrkysové šaty, k tomu růžičkové náušnice červené barvy, náhrdelník s červeným kamenem a černě zbarvené lodičky i psaníčko.
Oběma nám to moc slušelo.
* * *
Po chvíli zazvonil zvonek. Seběhla jsem dolů ze schodů a otevřela dveře. Za dveřma stala Lucy, jak jsme se domluvily. Bude u mě totiž přespávat a ráno se navzájem upravíme. Navíc ode mě je to do parku, kde nám vysvědčení předají, blíž.
* * *
Ráno nás vzbudil budík a my jsme obě vystřelily z postele jako neřízené střely. Doběhly jsme do kuchyně na snídani, a pak znova zapadly do pokoje. Obě se oblékli, učesaly a jemně se nalíčily. Daly si do psaníček potřebné věci a do ruky uchopily dvě obrovské kytice růží pro naši učitelku. Obuly jsme se a vyrazily.
* * *
Jakmile jsme došly do parku, všichni zůstaly viset pohledy na nás dvou. Lekli jsme se toho, ale pokračovali dále v cestě. I ti největší tyrani měly přilepené pusy k zemi. Nakonec se postupně všichni vzpamatovali.
Rozdali nám vysvědčení, my předali růže a dary, udělali si společné foto a šli na zmrzlinový pohár.
Jakmile se dojedlo, rozloučili jsme se a já i přes všechno co se stalo, se rozloučila i s mými tyrany.
S Lucy jsme zase společně odešli, ale nejdřív jsme se zašli někam projít. A do kavárny.
Dali jsme si tvarohový koláč s malinami a ledovou kávu. Když už jsme chtěli jít domů, zastavil nás jeden kluk. Byl docela pohledný. Vysoký, s blonďatými vlasy, kde místy pronikají hnědé pramínky, které má lehce vyčesané nahoru. Vypadal mile, ale dosti nervózně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nesměle se díval do mých modrých očí a hrál si se svými prsty. Po chvíli koukání mě oslovil.
„ Ahoj. Omlouvám se, že jsem vás tak zarazil, ale chtěl jsem s tebou mluvit, um.."
„Promiň. Já tě neslyším. Jsem skoro úplně hluchá." snažila jsem se mu nějak naznačit.
„Aha. Promiň. Netušil jsem to" odpověděl znakovou řečí.
„To je v pohodě. Co jsi to říkal na začátku??"
„Omlouval jsem se, že jsem vás tak zarazil, ale chtěl jsem s tebou mluvit, um..."
„Melinda. Jmenuji se Melinda." řekla jsem mu
„Melindo. Já jsem Jason"
„Těší mě Jasone. A copak potřebuješ?? " optala jsem se ho slušně
„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi se mnou někdy někam nešla. " zeptal se nesměle
„Jako na rande??" překvapeně jsem se na něj podívala
Pouze lehce přikývl.
„Máš propisku nebo něco na psaní??"
„Jo mám. Tady." řekl a podal mi černou fixu.
Vyhrnula jsem mu rukáv a napsala jsem mu své telefonní číslo na ruku. K tomu jsem ještě dopsala srdíčko a fixu mu vrátila.
On na mě pohlédl a usmál se.
Rozloučili jsme se a já doběhla za Lucy. Společně jsem došli až ke mě domů a převlékli se do něčeho pohodlnějšího. Lucy se pořád vyptávala kdo to byl atd. Tak jsem ji řekla co se stalo. Okamžitě začala skákat po pokoji jako šílená. Po chvíli se uklidnila a my si povídali o různých jiných věcech.
* * *
Dnešek dopadl jednoznačně úžasně. Usmířila jsem se, pokud se to tak dá říct, se svými školními tyrany, měla krásné dopoledne i odpoledne se svojí BFF a ještě jsem potkala milého a pěkného kluka, co se mnou chce jít na rande.
