Sounds √

Chapter 11

Jsem tak šťastná, že se zase dali dohromady.

Dnešní den jsem strávila venku. Je 25°C, tak jsem se rozhodla, že půjdu na své místečko. Nikdo o něm neví. Dokonce ani Jason. Dlouho jsem tu nebyla. Je to malý altánek úplně vzadu v parku. Před ním jsou vysoké a hustě vysázené stromy. Skoro se sem nedá dostat, ale já jsem našla uzoučkou cestičku, která vede přímo k němu. Je to tady kouzelné. Teče tady malý potůček a lehce vane vítr. Je to plné květin a uprostřed toho všeho, stojí malý altánek. Vždycky jsem jdu, když si potřebuju vyčistit hlavu, ale dnes to tak není. Jdu sem, protože je mi tady dobře. Nikdo o tom tady neví, ale to je jenom bonus. Sedla jsem si na jeden z trámů a vzala jsem si blok s tužkou ze své skrýše. Začala jsem kreslit co mě napadlo nebo to co jsem viděla.

Po asi hodině?? Nevím. Když jsem tam, nevnímám čas jsem vstala a vyšla ven. Ještě předtím jsem znovu uložila blok do skrýše. Mohlo být něco po 17 hodině. Rozhodla jsem se jít domů.

Přišla jsem a na stole byla udělaná večeře. To se mi skoro nestává. Sundala jsem si kabát a šla do kuchyně poděkovat mámě za večeři. V kuchyni však nikdo nebyl. Sedla jsem si teda a pustila se do jídla. Uklidila jsem po sobě a zapadla do pokoje. Na posteli jsem našla vzkaz.

Doufám, že ti večeře chutnala. Zůstal bych, ale musel jsem za mámou. Je nemocná.

S láskou Jason <3

Usmála jsem se a vzkaz hodila na stůl. Lehla jsem si na postel a odpočívala.

Něco mě napadlo. Zapla jsem telefon a koukla se na hodiny. Je 17:55. Oblékla jsem se a vyšla z domu. Ještě předtím jsem mamce napsala vzkaz

Šla jsem k Jasonovi. Možná tam i přespím.

Melinda

Došla jsem k Jasonovi a zazvonila. Chvíli se nic nedělo, ale pak mi otevřela malá holčička. Byla rozkošná. Blondýnka s letními šatečky.

„Dobrý den paní. Co potřebujete?"

„Ahoj. Je doma Jason?"

„Proč? Kdo jste?"

„Jsem Melinda. Jasonova přítelkyně."

„Podívám se. Počkejte chvíli."

„Dobře. Děkuju."

Zaběhla dovnitř. Je to nejspíš jehio sestra. Je mu hrozně podobná. Po chvíli se zase objevila u dveří.

„Pojďte. Je ve svém pokoji."

„Děkuju"

Pustila mě dovnitř a já šla do Jasova pokoje. Lehce jsem zaklepala, načež se ozvalo jen tiché ‚hm'. Vešla jsem a uviděla ho, jak leží na posteli. Došla jsem k němu a lehla si vedle něj. Měl zavřené oči, tak jsem ho chvíli pozorovala, a pak ho pohladila po tváři. Otevřel oči a jakmile mě uviděl, rozzářil se. Ušklíbla jsem se na něj a políbila ho. Z jednoho nevinného polibku se stalo několikaminutové líbání. Ale přerušilo nás zaklepání na dveře. Odtrhli jsme se od sebe a Jas otráveně řekl ‚dále'. Do pokoje vstoupila opět ta miloučká holčička. Přátelsky jsem se na ní usmála a ona mi úsměv opětovala.

„Mamka tě chce."

Řekla směrem k Jasonovi, který se zvedl a odešel.

„Jak se vlastně jmenuješ?"optala jsem se holčičky. „Natálie" řekla nesměle. Stejně jako její bratr, když jsme se ještě neznali. „Řekneš mi něco o sobě?"zeptala se mě Naty a přisedla si ke mě na postel. Usmála jsem se na ni a spustila.