Sounds √

Chapter 12

po 2 letech

Ty 2 roky bylo všechno super. Už jsem na střední a mam tu spoustu kamarádů. Jak říkal Jason, spoustu lidí si mě tady oblíbilo. Můj zpěv i hra na klavír se o dost zlepšila a jsem oblíbená i u některých učitelů. Je mi 18. Měla jsem velkou oslavu se všemi, které mám ráda.

Asi před měsícem jsme byli s Jason v Amsterdamu. Koupil nám tam zájezd na týden. Bylo to nejvíc super. Už spolu budeme skoro tři roky. Nevím jestli něco plánuje na naše „výročí", ale doufám, že ne. Nechci to nijak zveličovat. Za nedlouho budou Vánoce a já pro něj nemám dárek. Vůbec nevím co mu koupit.

Dneska je ale něco důležitějšího. John odjíždí s rodičema na 2 týdny do Karibiku. Lucy je z toho zničená, ale bere to docela dobře. Před ním se snaží být v pohodě, ale moc jí to nejde. Je 14:00 a my jedeme na letiště. Po čtvrthodinové cestě jsme konečně dorazili. Vystoupili jsme a zamířili do haly. Tam jsme ještě chvíli čekali, ale pak už se museli rozloučit. Nejdřív se John rozloučil s Jasonem, pak se mnou, což bylo trochu delší, a nakonec s Lucy. To bylo na dlouho, ale já je chápu. Jsou spolu něco přes 2 a půl roku a musí se na 2 týdny rozloučit. Ja bych to asi nepřežila bez Jasona.

Nakonec se doloučili a John s tekoucíma slzama odešel. Lucy mi padla do náruče a ještě více se rozvzlykala. S Jasonem jsme ji utěšovali i cestou domů. Tam se konečně trochu utišila. Byl hezký den, tak jsme nechali Lucy doma a já jsem se rozhodla zavést Jasona na svoje tajné místo. Do mého altánku.

Procházeli jsme se parkem a pak zašli na oběd.

Bylo něco kolem 16:00, tak jsem se rozhodla, ho tam konečně zavést.

„Něco ti ukážu." řekla jsem opatrně a chytla ho za ruku. „Dobře. Mám se bát??" řekl a zasmál se. Trochu jsem se pousmála, ale dál jsem nechala kamennou tvář. Zavedla jsem ho před husté stromy a na chvíli se zastavila. Tázavě se na mě podíval a já jen stočila hlavu zpět ke stromům. Odhrnula jsem větev a vstoupila do uzoučké cestičky. Šel hned za mnou a rozhlížel se. Když jsme byli na konci cesty, opět jsem se zastavila. Odhrnula jsem další větev. Tím se odhalila malá mýtinka, kde uprostřed stál můj altánek. Otočila jsem se na Jasona a on měl údivem otevřenou pusu. Musela jsem se tomu zasmát. Otáčel se na místě se stále otevřenou pusou. Nakonec se zastavil a přistoupil k altánku. Stála jsem kousek za ním a sledovala ho. Otočil se na mě s otázkou v očích. „Jak si to tady našla?" „Jednou, když jsem se procházela v parku, to jsem ještě byla malá, lezla jsem po stromech a v dálce uviděla tuhle mýtinku. Slezla jsem ze stromu a šla tím směrem. Nevedla jsem žádná cesta, tak jsem odhrnovala jednotlivé větve a za jednou se objevila uzoučká cestička. Šla jsem po ní a na konci opět odhrnula větev. Spatřila jsem tohle. Tohle všechno. Altánek, potůček, květiny, prostě všechnu tuhletu krásu." dokončila jsem svůj proslov a usmála se.

Sedli jsme si do altánku a povídali si. Vyndala jsem si blok s tužkou a přisedla si blíže k němu.
„Tohle kreslím, když jsem tady." ukázala jsem na blok s obrázky. Vzal si ho do ruky a začal listovat. U některých se pozastavil a usmíval se. Poslední obrázek ho ale zarazil. Byla na něm rudá růže se vzkazem od něho. Začal se usmívat jako blázen. Na vzkazu bylo napsáno: „Miluju tě." nikdy jsme si tyto 2 slova neřekli. Proto se nad tím tak zarazil. Otočil se na mě a stále se usmíval.

„Miluju tě!!!!" řekl a políbil mě na rty.
„Taky tě miluju." odvětila jsem, když jsem se od něj odtáhla a opřela své čelo o to jeho. Usmáli jsme se na sebe a začali se líbat.
Odložila jsem blok vedle sebe a sedla si na něj obkročmo. Dala jsem si ruce za jeho krk a on těmi svými jezdil po mých zádech.

Zajel mi pod tričko a přesunul své polibky na můj krk. Několikrát mi skousl kůži, načež jsem tiše vzdychla. Pouze se usmál a přesunul se zpět k mým rtům. Začal mi vytahovat tričko, ale já ho zastavila. „Ještě ne. Promiň. Ještě je brzo. Doufám, že to nevadí." chytila jsem mu ruce a opět si dala tričko dolů. Usmál se na mě. „Nevadí. To je v pohodě. Je ti 18. Chápu to." trošku jsem se usmála a opřela si hlavu o jeho rameno. Kolíbal se mnou a občas mi něco pošeptal do ucha.

Zůstali jsme tam i při západu slunce. Drzeli jsme se za ruce a sledovali, jak západ slunce zabarvil okolí nachově. Začali se mi klížit oči, tak mě postavil na nohy a vyšel ven do parku. Chtěl me doprovodit domů, aby se mi nic nestalo, když jsem tak unavená, ale po dlouhém přemlouvání a ujišťování, že to zvládnu otočil k odchodu. Ušel pár kroků, když v tom se zastavil, otočil se celém ke mě a během se přemístil těsně přede mě. Zasmál jsem se a on mě objal. Ještě jednou se me zeptal, jestli jsem si vážně jistá, že nechci doprovodit. Zakyvala jsem hlavou že ne a políbila ho. On mě objal a poté už opravdu odešel. Já jsem se taky odebrala domů.

Dopadla jsem na postel ještě oblečená a musela jsem se hodně přemáhat, abych hned neusnula. Nakonec jsem vstala a sešla dolů na rychlou večeři. Pak ještě do sprchy a lehnout. Do pokoje vtrhl můj bratr. Dominik. Je super, ale zrovna teď ne. „Chci spát Domi." Vysvětlila jsem mu zabořená do pelesti. Domů začal skákat po posteli a křičet, ze chce pohádku na dobrou noc.

Po dlouhém přemlouvání jsem svolila a šla za ním do jeho pokoje. Zachumlal se do peřin a já začala číst z nějaké jeho knížky.

Naštěstí usnul docela brzo, tak jsem opatrně zaklapla knihu, dala mu pusu na čelo a odešla zpět k sobě. Lehla jsem si a po pár minutách usnula.