Sounds √

Chapter 4

Lucy u nás nakonec přespala, i když to nebylo v plánu. Udělali jsme si spolu filmový večer. Rozbalili jsme brambůrky, popcorny, oříšky atd. Pustili jsme filmy a smáli se jako blázni. Zkoukli jsme spoustu filmů od hororů, přes romantické až po hořké komedie.

Po několika hodinách jsme už byli unavené, a tak jsme se odebrali do postele.

Nemohla jsem usnout. Pořád jsem musela myslet na toho kluka z odpoledne. Byl vážně hezký. Milý a byl roztomilý jak se mě bál oslovit. V mysli jsem měla jeho obraz, jak se červenal. Navíc umí znakovou řeč, takže by nebyl problém spolu komunikovat.

Nakonec jsem s úsměvem na rtech usnula. Zdálo se mi o něm. Byl to docela hezký sen

* * *

Vzbudila jsem se asi v 5:30. Proč?! Vzbudil mě otravný zvuk přišlé zprávy. Podívala jsem se na displej a tam bylo velkými písmeny napsáno JOHN. Je to můj nejlepší kamarád, ale takhle brzo mi ještě nepsal. Nuceně jsem odemkla telefon a odpověděla mu.

John: Ahoj...

Melinda: Co potřebuješ Johne??

John: Potřebuju s tebou mluvit. Je to naléhavé.

Melinda: Kde se sejdeme??

John: Tak v parku za 10 minut??

Melinda: Dobře. Budu tam.

John: Fajn. Tak za chvíli. Ahoj

Melinda: Ahoj

* * *

Přišla jsem do parku a uviděla ho sedět na lavičce. Měl položenou hlavu v dlaních a vypadalo to, že brečel. Došla jsem k němu a pohotově jsem ho objala. Nejdříve se k tomu moc neměl, ale po chvíli mi objetí opětoval.
Začal mi brečet do mikiny, kterou jsem měla na sobě. Bylo mi to jedno. Chtěla jsem vědět co se mu stalo.

Po chvíli jsem ho pustila a ptala se ho co se stalo.

„Ne-necha-chala... mě." odpověděl mi mezi vzlyky, které neustávali.

Opět jsem ho pevně objala. Dále plakal a vzlykal. Vodopády slz se mu draly z očí a nechtěly ustat.

Ještě pevněji jsem ho stiskla. Ještě chvíli jsem ho utěšovala a on, když se trochu uklidnil, my začal říkat, jak to celé bylo.

„Byli jsme u ní doma. Seděli jsme na posteli a líbali se. V tom se ovšem odtáhla a sklopila zrak k zemi. Spojila si ruce v klíně a pozorovala je. Nic neříkala a já čekal co udělá. Stále seděla a pohrávala si se svými prsty. Najednou zvedla zrak a řekla: „ Já už takhle dál nemůžu." nechápal jsem to. Tak jsem se na ni udiveně koukal. Ona začala vysvětlovat:„ Měly bychom to mezi námi ukončit. Já se chci bavit, ale ty mě svazuješ. Chci chodit na párty a užívat si. Je mi 16 a chci něco zažít. Je mi to líto. Poslední dobou to stejně nebylo ono. Já už tě nemám ráda. Promiň...." odmlčela se. „Měl bys jít."
Trhaně jsem na ní zvedl zrak. V jejích očích jsem nic neviděl. Žádnou emoci. Nic. Ani smutek, vztek či něco jiného. Pouze prázdnotu. Slzy se mi draly do očí. Pomalu jsem vstal z postele a přešel ke dveřím. Naposledy jsem se otočil, ale ona stále seděla na posteli s rukama v klíně a s hlavou skloněnou. Otevřel jsem tedy dveře, vyšel z pokoje a později i z domu. V tu chvíli sem ti napsal. Šel jsem přímo sem a cestou se mi spustili slzy. Už jsem je nedokázal udržet. Já jsem ji miloval a ona mi řekne tohle."

Byl z toho úplně zničený. Znova se naplno rozplakal. Bylo mi ho strašně líto. John je dobrák a tohle si nezaslouží. On ji vážně miloval. A ona to moc dobře věděla. Je mi ho hrozně líto. Objímala jsem ho, hladila ho po vlasech a snažila se mu slzy jakkoliv zastavit. Asi po půl hodině se utišil a uklidnil. Stále měl trochu skleněné oči, ale už neplakal. Byl smutný.

Mlčeli jsme, ale po dalších 5ti minutách promluvil a ptal se mě co je u mě nového.

Vyprávěla jsem mu o posledním týdnu ve škole(on ví o týrání), o vysvědčení a nakonec i o Jasonovi. Byl rád, když viděl jak jsem zářila, když jsem o něm mluvila. Byl zvědavý jak vypadá atd., tak jsem mu ho nějak popsala. Ptal se taky jestli jsem s ním už někde byla, a tak jsem mu vysvětlovala, že jsem mu dala svoje číslo, a že čekám až napíše.

Byl za mě šťastný a to jsem s Jasonem ještě nic neměla.

Povídali jsme si asi 2 hodiny a pak zašli na snídani.

Celou domů jsme si povídali. Byla to zábava. S Johnem je strašná sranda. Je to vtipálek.

Po snídani jsme se rozloučili a každý šli svou cestou.
Měla jsem docela dobrou náladu. Dokázala jsem Johnovi zlepšit náladu i přes to, co se mu všechno stalo.

* * *

odpoledne

Asi ve 13:00 mi přišla zpráva od neznámého čísla. Odemkla jsem telefon a přečetla si zprávu, která zněla: Ahoj. To jsem já, Jason. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi nechtěla dneska někam zajít.

Nevědomky jsem se usmála a hned mu odepsala.

Melinda: Ahoj. Půjdu moc ráda. Kam bychom šli??

Jason: Kam budeš chtít.

Melinda: Tak mě překvap.

Jason: Tak jo. Tak co třeba ve 14:00 u Starbucks??

Melinda: Ok. Budu tam. Mám mít něco speciálního na sobě??

Jason: Ne nemusíš. Budu se těšit ;)

Melinda: Dobře. Já taky. Ahoj

Jason: Ahoj

Měla jsem hodinu na to se rozhodnout v čem půjdu. Rozhodla jsem se docela snadno. Měla jsem na sobě bílý crop top a modré kraťasy. K tomu jsem zvolila lehký svetr a černé vansky.

Vyšla jsem a pomalu zamířila ke Starbucks.

Jakmile jsem byla na místě, Jason se objevil zpoza rohu. Došel až ke mě, a tam jsme se objetím přivítali.

Šli jsme kolem nějakých starých domků až jsme došli k louce. Tam jsme se zastavili a on vyndal z koše, který měl v ruce, a kterého jsem si celou dobu nevšimla, deku.
Lehli jsme si na ní a povídali si. Po chvíli vyndal nějaké jídlo a pití, jedli jsme a stále si povídali. Už bylo asi 18:00, a tak jsme se vydali zpět. Jason mě doprovodil až k baráku a tam jsme se rozloučili. Domluvili jsme se, že zase někdy půjdeme ven. Nakonec mi dal pusu na tvář a odešel.

Odemkla jsem a opět zabouchla. Svezla jsem se po dveřích a usmívala se jak debil. Byla jsem šťastná. S naprosto úžasnou náladou jsem se odebrala do pokoje a napsala to Johnovi. Byl za mě strašně rád. Ještě jsem si dala sprchu a šla spát.

Opět jsem usnula s úsměvem na tváři.

~~~

Na obrázku je John