Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #2

Zrovna když jsem otevřela dveře od koupelny ,spatřila jsem nějakého muže, který se sprchoval.

,,Omlouvám se.'' Řekla jsem rychle a zavírala dveře.

,,Jestli si chcete dojít na záchůdek slečno, tak klidně běžte. Koukat nebudu to Vám slibuji.''

,,Ne, já počkám.'' Řekla jsem.

,,Dobře jak chcete, ale co když mi to bude trvat? Vydržíte to?''

,,Jsou tu i jiné záchody, ne?''

,,No... tento je jediný funkční , ale už můžete jít.''

Když jsem plně otevřela dveře, viděla jsem ho jak tam stál. Měl ručník kolem pasu a celé jeho postavě dominují jeho modré oči a tmavé krátké vlasy. Jeho vypracované tělo bylo pro mé oči jako magnetem. 

,,Já se omlouvám.'' Řekl a usmál se.

,,V pohodě.'' Zasmála jsem se.

On mi podal ruku a řekl ,, Jsem Chris.''

,,Já Nina.''

,,Je mi ctí slečno, že jsme Vás poznal. Byl bych tu s Vámi, ale nemyslím si, že by jste mě tu zrovna teď potřebovala.''

,,Třeba jo, co vy víte.''

On se usmál a pomalu odcházel. Jenže jak na mně koukal, tak uklouznul. Začala jsem se smát a on taky. Běžela jsem k němu,ale nejspíš jsem utíkat neměla. Hned jsem spadla na něj.

,,Jste v pohodě slečno -Nino?''

,,Jsem v pohodě a jenom Nino prosím.''

,,Dobře.''

Zdvihl mně a já odešla.

,,Vy nepotřebujete čůrat?''

,,Ne už nepotřebuji.''

Byla jsem vysmátá a když jsem se vrátila na večeři, tak se všichni na mně koukali jak na blbečka.

,,Co je?'' Řekla Sára.

,,Nic.'' A zasmála jsem se.

Když jsem přišla domů, nemyslela jsem na nikoho jiného, jenom na něj.

Je sobota 9:00 a já právě vstávám. Naštěstí nikdo není doma. Máma je v práci a táta,kdo ví. Mám chuť na něco dobrého.

Agáta si stoupla ke dveřím ,, Kam jdete slečno?''

,,Já jdu.. No pro snídani.''

,,Mám jít s vámi? Nebo Vám to přinést?''

,,Ne , chci jít sama. Takže nechci žádnou limuzínu, nic.''

,,Jste si jistá?''

,,Ano jsem. Mohla by jste prosím, už jít pryč.''

,,Jistě madam.''

Tohle je nejhorší na tom všem. Odhánět jí. Odhánět všechny. Co mám ale dělat.

Mířila jsem si to rovnou do nedaleké cukrárny. Když jsem tam dorazila, vzala jsem si taštičky - jahodové samozřejmě. Dneska jsem neměla na nikoho náladu. Když jsem si rozbalovala první kus při odchodu z krámku, narazila jsem do někoho.

,,Co to děláš?'' Řekla jsem.

,,Sorry, ale to ty jsi nedávala pozor.'' A zvednul mě.

Když jsem se na něj tak koukla, poznala jsem kdo to je.