Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #16

Uplynulo pár dní a já pořád trucuji. Můj otec se smířil s tím, že chodím s Chrisem i se mě na něj ptá za to moje matka je na prášky. Říká mi jak jsem si zkazila život. Není to pravda jsem šťastnější. Mám pocit, že mě někdo miluje, jsem šťastná,ale jí to vymluvit nemůžu. Sedím na sedačce v županu. Moje matka na mě kouká krutým pohledem. Už týdny se mnou nemluvila. Já píšu dopis Chrisovi.

,,Milý Chrisi. Tak jak se ti daří? Moje matka se mnou pořád nemluví. Těším se až tě uvidím. Kdy tě pustí? Už to jsou skoro tři týdny co jsem tě neviděla. Sára a Nick jsou spolu na dovolené za to já myslím na tebe. U mně je všechno při starém myslím, že půjdu do kavárny dát si něco dobrého k snědku .Matka na mě kouká tím jejím pohledem. Znáš jí. Miluju tě tvá Nina.''

Když jsem to dopsala koukla jsem na matku. Matka mě odmítla pohledem.Ucukla. Mrzí mě to, ale nic s tím dělat nemohu. Oblékla jsem se a šla ven. Už se mě ani neptá kam jdu. Jsem jí ukradená. Myslím,že i kdybych zmizela bylo by jí to fuk.

Když jsem stála u pokladny paní se mě ptala co chci. Viděla jsem jak na ní její spolu-prodavač kouká.

,,Nevšimla jste si toho.'' Řekla jsem.

Zarazila se a nevěděla o čem mluvím. ,, Prosim?''

,,Jak se jmenuje tamhle ten mladík, co s vámi pracuje?''

Ona se na něj koukla a on uhnul pohledem.

,,Jmenuje se Paul.'' A usmála se.

,,Nic mi do toho není, ale nevšimla jste si jak na vás kouká?''Řekla jsem.

,,Kouká?'' A začervenala se.

,,Asi se mu líbíte.'' Zasmála jsem se.

,,Myslíte?''

,,Vidím.''

Ona se na něj koukla a usmála se. On jí to oplatil. Byla červená.Nešlo to přehlídnout.

,,Dám si horkou čokoládu.'' Řekla jsem.

Chvíli jí trvalo než se zotavila, ale nakonec jí šla dělat. Když jsem jí dostala šla jsem si sednout ke schodům. Byli to pro dva.Představovala jsem si, že tam sedí Chris. Usmívala jsem se na debilní židli. Najednou si ke mě sedl jeden kluk. Mohl být starší než já o pár let.

,,Ahoj. Můžu si přisednout.'' Řekl a usmál se. Koukala jsem se na něj jak na div světa. Byl tak strašně podobný Chrisovi. Ty rysy,oči, úsměv, dlouhé řasy.

,,Ano můžeš.'' A usmála jsem se.

Koukala jsem na něj. Nemohla jsem od něj odlepit oči.

On se usmál a řekl ,, Jseš Nina viď?''

,,Jo..''Řekla jsem udiveně. On byl ticho a já jsem povídala dál ,,Jak to víš?'' Zasmála jsem se.

,,Chris mi o tobě povídal. Vážně jsi strašně pěkná.''

,,Vážně? Znáš ho? Jseš jeho kamarád? To vážně říkal?'' A usmála jsem se.

,,Moc otázek a jednou nemyslíš?'' Řekl a usmál se.

,,Možná, ale taky čekám dobrý odpovědi.''

,,Dobře, tak já ti na to odpovím. Vážně a ano znám ho. Nejsem jeho kamarád, ale jeho bratr.''

Když to řekl sklesl mi úsměv. Jestli je to ten bratr jak mi o něm vyprávěl měla bych se od něj držet dál, ale počkat..nemá být mrtvý?

,,Myslím, že vím co ti běhá hlavou.'' Řekl.

,,Vážně a co?''

,,Není to ten mrtvý bratr? Nemám být mrtvý? Není to blbost. Není to blbost Nino. Jsem Ben. Měl jsem být mrtví, ale nakonec to bylo něco uspávajícího. Taky jsem to nechápal a moje služba skončila, takže jsem tady a chci tě poznat.''

,,A proč mě chceš poznat? Hm?''

,,Vypadáš jinak a chci aby můj batr byl šťastný. Ublížil jsem mu a nechci aby mu zase někdo ublížil, tak jak já. Kdybych vrátil čas.. neudělal bych to, ale kdybych ho vrátil. Třeba by nepotkal tebe a to by byla škoda.'' Vypadalo to tak, že mu to vážně bylo líto, byl tak hodný a smutný. Věřím, že si budeme rozumět a až to napíšu Chrisovi bude mít radost.