Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #6

Další den ráno jsem seděla u jezera. Sníh byl roztátý a já měla pocit, že zase začíná krásné jaro. Miluju jaro. Cítila jsem studený vítr. Seděla jsem tam sama. Užívala jsem si tam ten klid. Nemyslela jsem na nic. Byla jsem šťastná. Najednou cítím chlad ,někdo si ke mně přisedl.

,,Držíš emo chvilky?''

Já se otočila a seděl tam Chris. Měl zmrzlinu v ruce. V takový zimě a on má zmrzlinu.

,,Ne nedržím.'' Řekla jsem a zasmála jsem se.

,,Jasně. A co teda děláš?''

,,Kochám se přírodou.''

On zakroutil hlavou a dal mi pusu na tvář. Jeho rty byly tak teplé.Nečekala jsem, že něco takového udělá, ale udělal. Nevěděla jsem co to znamená. Vzal mě za ruku a řekl ,, Musím ti něco ukázat.''

,,Já, ale dneska musím k Nickovi na večeři.''

,,No vidíš a semnou budeš mít oběd.'' Usmál se a koukl se na mně.

Když jsme přišli do rozpadlé místnosti. Byli tam staré obrazy, deka,svíčky, a palačinky.

,,Sedni si.'' Řekl.

Sedla jsem si a on po mě hodil deku aby mi nebyla zima.

,,Podává se obědo-snídaně.''

Já se usmála a on na mě hodil ten jeho pohled. Nejhezčí pohled který jsem kdy viděla. Byl tak svůdný.

,,Hele dělal jsem se s tím v pět hodin ráno, aby mě nikdo nenachytal. Půlka se mi z toho spálila a snažil jsem se, takže žádný připomínky, ano?'' A zasmál se.

,,Neboj se, lásko.'' Řekla jsem.

On se na mě koukl a řekl ,, To se mi začíná líbit.'' Přinesl mi palačinky s nutelou. Koukal jak to ochutnávám jako první.

,,Máš čokoládu na nose Nino.'' A zasmál se

,,No a co? I tak jsem strašně krásná ne?'' A zasmála jsem se.

On na mě koukl, pohladil mě po vlasech a řekl ,, Jsi nejkrásnější.''

Já se usmála a dala mu pusu.

,,Teď mám tu čokoládu na nose já, viď?'' Zasmál se

,,Jo.'' Usmála jsem se.

Když odnášel talíře řekl ,, Třeba je tohle naše poslední jídlo.''

První jsem nechápala jak to myslí, tak jsem se na něj vážně podívala.

,,No nekoukej na mě tak.''

,,No jak to myslíš?''

,,Tak jak to říkám.'' A zasmál se.

,,Tohle je naše první jídlo, žádný poslední.'' Šla jsem k němu a lehce ho políbila. Koukla jsem se na hodinky a šla domů.

Když jsem přišla domů byla tam matka s otcem.

,,No kde jsi byla?'' Řekla matka a táta stál v pozoru.

,,Já jsem se šla projít.''

,,Na tři hodiny? Padej se převléknout, už tam na tebe někdo čeká.''

Když jsem šla do pokojíku stála tam Agáta se Sárou. Sára měla na sobě dlouhé zelené šaty a sepnuté vlasy do drdolu.

,,No kde jseš?'' Řekla Sára.

Já jsem jenom koukala.Nevěděla jsem co říct. ,, Ty se mě radši na nic neptej.'' Řekla jsem.

,,Jako proč? Kde jsi byla, s kým? Mě to přece můžeš říct.''

,,Řeknu ti to, až'' ty něco řekneš mě.''

,,A co nemám žádná tajemství?''

,,Ne?''

,,Ne.''

,,Tak mi ukaž ruce.''

,,Proč?'' Řekla a koukla se vážně.

,,Protože bereš drogy Sáro. Viděla jsem tě. Máš vážný problém.''

,,Ty to nechápeš.''

,,Chápu to až moc dobře. Vypadni z mého baráku prosím. Já s feťákama nic společného mít nechci.''

Ona se sebrala a šla.

Když jsem měla na sobě šaty v trhla mi do pokoje matka.

,,Proč jsi vyhodila Sáru?''

,,Protože fetuje mami.''

,,A jak ty to můžeš vědět.''

,,Vím.''

Naštvaně zavřela dveře a já se připravovala dál.

Když jsem byla připravená, šli jsme k Nickovi domů. Seděli jsme v obýváku. Rodiče si povídali o politice. Nick na mě koukal, tak zvláštně.

Chris si pak přisedl vedle Nickova otce. Nickův otec začal o Chrisovy mluvit.

,,Chris je můj nejlepší student.''

Moje matka se na něj tak falešně usmála.

,,Je vážně nejlepší.''

,,Děkuji pane.'' Řekl Chris a usmál se šťastně.

Moje matka se na Chrise podívala a zeptala se ho ,, A kdy jdete zase do války?''

Já se na Chrise, tak vážně koukla. Chris se na mě koukl a polkl.

,,No Chris jede už zítra.''

Chris se na mě tak koukl. Moje srdce začalo tlouci. Kápla mi slza.Musela jsem se udržet, ale nešlo to.

,,Omluvte mě.'' Řekla jsem.

,,Chrisi jdi se podívat co se děje.'' řekl Nickův otec.

,,Ano pane.'' A běžel zamnou.

Já byla opřená o zeď a brečela jsem. Klepaly se mi ruce. Bylo mi špatně. Chris zamnou přišel a objal mě.

Já ho odstrčila a řekla jsem ,, Kdy jsi mi to chtěl říct?''

,,Nechtěl.''

Já se rozbrečela ještě víc.

,,Na co máš vůbec ty přívěšky?? ,, No tam je moje krevní skupina,kdyby se mi náhodou něco stalo a číslo.''

,,A stane se ti něco?''

On mě pohladil po tváři ,, To já nevím.''

Já se rozbrečela ještě víc.

,,Nebreč princezno.'' Řekl a přimáčkl mě k sobě.

,,Budu.''

On se usmál ,, Měla by jsi tam jít. Já půjdu spát, uvidíme se zítra.'' Utřel mi slzy, dal mi kapesníček. Usmál se a ještě mi dal pusu na líčko. Pak odešel.

Já teda šla za rodiči. Povídali si tam o něčem. Čemu jsem nerozuměla. Nerozuměla jsem vůbec ničemu, co říkali a co mi říkali. Jenom jsem kývala hlavou. Život nemůže být horší.