Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #3

Zvonil mi budík. Tak brzo? řekla jsem si. Vypnula jsem ho, protože jsem chtěla ještě spát, ale když jsem pomyslela na to , s kým budu trávit ráno, tak jsem se rychle zvedla. Musela jsem být potichu. Všichni totiž spali. Vzala jsem si na sebe něco normálního. Džíny, tričko,zimní kabát.

Hned jsem vyrazila, už tak jdu pozdě. Za pět minut tam mám být.

Když jsem tam došla, už stál tam. Byl opřený o zeď. Na sobě měl černé džíny, bílé triko, modrou zimní bundu,kterou měl přehozenou jen tak přes sebe. Jeho modré oči zářily.

,,Jdeš pozdě.'' Řekl a zasmál se. Má krásný usměv a rovné bílé zuby.

,,Já vím.''

,,Žádná omluva jako nebude?''

,,Mám se omlouvat?''

,,Jo, jdeš pozdě.''

,,O jednu minutu.''

,,O jednu minutu a tři sekundy. Pořád nejsi u mně v tom případě tu ještě nejsi.''

,,Jsi hroznej.''

,,Ty jsi hrozná lhářka.''

Když jsem k němu došla, vzal mně za rameno a šli jsme do intersparu .Vzal asi 8 balení suchého žrádla pro psy. Všechno se nám ale nevešlo do košíku ,tak si asi 2 pytle hodil přes rameno. Koukala jsem na něj jak na ramba. Já bych si vzala jeden pytlíček a už bych ležela na zemi, ale on se ani nezapotil.

,,Co je?'' Řekl a usmál se.

,,To je jedno.''

,,Dělej řekni to a nekoukej tak na mně,  ještě si budu myslet, že jsem k sežrání.''

,,A nejsi? Koukej jak na tebe ty ženský koukaj a ty prodavačky.''

,,To víš no jsem prostě k sežrání.''

,,Máš moc velký ego.''

,,A nemám snad pravdu?'' Koukl na mně vážným pohledem.Odpověděla bych mu, ale měl pravdu, je vážně k sežrání.

Asi věděl, že se nedočká odpovědi, tak mluvil dál.

,,Budeš to platit lásko?''

,,Jo.'' Řekla jsem. Lásko? Vážně?

,,Tak jo, naložíme to do auta. '' A odešel.

Jedna prodavačka na mně koukala a když odešel řekla ,, Kde jste ho sehnala? Je k sežrání.''

,,Tam, kde vy ho neseženete.'' Odpověděla jsem a odešla.

Nemohla jsem ho najít. Žádný luxusní auto tu nebylo. Jenom trabant?Vážně?

,,Tak pojď ne?'' Řekl a vykoukl z okýnka trabantu.

,,Jako fakt?''

,,A cos čekala? Limuzínu princezno? Tu já nevedu.''

Nasedla jsem do auta a řekla jsem ,, Lásko?''

,,Ano?'' Řekl a zasmál se.

,,Ne ptám se , proč jsi mi řekl lásko.''

,,Protože na mně všichni tak koukali.''

,,Jseš hroznej.''

,,To máme něco společného.''

,,Pořád nechápu proč se s tebou bavím.'' Řekla jsem namyšleně,tak jako to dělá on.

,,Protože mě chceš.'' Řekl

Když to dořekl zjistila jsem, že má i možná pravdu, ale odmítala jsem tomu věřit.

,,Proč se tak chováš?'' Řekla jsem.

,,Protože ty se chováš jak namyšlená pipinka, když jsem tě viděl poprvé myslel jsem, že jsi jiná, než tyhle lidi. Včera jsi byla v pohodě, ale dneska jsi jak vyměněná. Chovám se k tobě tak,jak ty se chováš ke mně.''

,,Dobře, tak já vystoupím a budu dělat, že tě neznám a nikdy jsem tě nepotkala.''

,,Jak chceš.''

,,Dobře.'' Řekla jsem.

,,Čau.'' Řekl naštvaně.

,,Čau.'' Odpověděla jsem a zavřela dveře od auta.

Čekala jsem, že se mi omluví za to co řekl, ale on si prostě odjel. Cože? To mi ještě nikdo neudělal, odjet takhle před nosem.

Sedla jsem si na lavičku a čekala, jestli nepřijede, ale on nepřijel.Přehrávala jsem si všechno co jsem mu dneska řekla a měl pravdu.Vážně jsem se tak chovala. Jenže já nevím jak se v jeho přítomnosti chovat. Nevím. Je jiný, než všichni tyhle lidi.

Musela jsem za ním. Chtěla jsem si zavolat limuzínu, ale neudělala jsem to. Věděla jsem, že by mi tohle vyčítal.

Šla jsem teda za ním.

Když jsem tam přišla, viděla jsem jak má v náručí štěňátko a dává mu napít mléka. Něco mě tak zahřálo u srdce.

,,Chceš ho do ruky?'' Řekl a usmál se na mně.

,,Jasně.''

Když jsem vedle něho stála a držela to malé štěňátko, věděla jsem, že dneska nechci stát u nikoho jiného. Cítila jsem se tak sebejistě.

,,Chci ti něco říct.'' Řekli jsme oba na ráz.

Oba jsme se zasmáli.

,,Tak ty první.'' Řekla jsem.

,,Omlouvám se.'' Řekl.

,,Ty nemusíš. Já jsem se chtěla omluvit. Nevím jak se chovat, když..''

,,Když co?''

Chtěla jsem tak říct, když jsi v mé přítomnosti no, ale nakonec jsem řekla jenom tohle ,, když ty jsi tak jinej.''

,,Aha.'' Řekl a koukl do země. Nevěděla jsem co to znamená.

Vzal štěňátko do ruky a řekl ,, Tak asi půjdeme ne?. Měl bych se s tebou rozloučit. Zase se někdy uvidíme, ale není bezpečné si spolu takhle volat.''

,,Volali jsme si jenom jednou.''

,,Ale volal jsem od pana Mistra z domu, může vědět s kým jsem mluvil, třeba si rozhovory natáčí. Kdo ví.''

,,Ne ,prostě semnou nechceš být.'' Řekla jsem.

,,Právě, že s tebou chci být se všech nejvíc, Nino.'' Pohladil mě po tváři a rychle nasedl do auta. Odjel.

Nevěděla jsem co říct. Stála jsem na místě. Byla jsem tam sama. Šla jsem teda pěšky domů. Nikdo nebyl doma. Jenom Agáta. Uklízela kuchyň.

,,Dáte si něco k snídani?'' Řekla.

,,Ne.'' Sedla jsem si do obýváku a koukala do zdi.

,,Copak vám je slečno?''

,,Už jste byla někdy zamilovaná?'' Řekla jsem. Ona na mně koukala jak na vraha.

By: Lucy_CZ