Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #7

Je kolem třetí ráno. Nemůžu spát. Co když ho už nikdy neuvidím?Pomyslela jsem si. Co bez něj budu dělat? Nechci na to ani myslet.Jenom jak na to pomyslím začnu šíleně brečet. Jsem k nezastavení. Mám knedlík v krku. Je mi strašně špatně. Když jsem sním cítím chvění. Tohle jsem nikdy k nikomu necítila.Musím spát. Řekla jsem si. Zavřela jsem oči a najednou mi někdo hodí kamínky do okna. Myslela jsem si, že je to zlý sen.
Otevřela jsem okno a za oknem stál. Stál tam on s úsměvem na tváři a mě se chtělo ještě víc brečet.
,,Co chceš?'' Řekla jsem naštvaně.
On vylezl na strom a šel po větvi, až skončil u mě v ložnici. Stál tam a koukal na mě.
,,Jsi hroznej řekla jsem.'' A stála jsem v županu naštvaně.
On se zasmál a šel ke mně blíž. Cítila jsem motýlky v břiše.Pohladil mě po tváři a koukal mi přímo do očí. Polkl a začal povídat ,, Víš o tom, že tohle je konec?''
Mě stekla slza po tváři.
,,Neplakej.''
,,To nejde, když mi tohle říkáš.''
,,Musím ti dát sbohem.''
,,Ale...'' On mi dal prst před pusu a řekl ,, Miluju tě Nino. Měla by jsi to vědět. Sbohem.'' A šel k oknu.
Já tam stála a ani se nehnula. Nevěděla jsem co dělat. Cítila jsem se krásně a přitom hrozně zároveň. ,, Taky tě miluju.'' Řekla jsem potichu.
On se otočil se a běžel ke mně. Dal mi pusu a stekla mu slza po tváři.
Zase se vrátil k oknu. Znovu se na mně otočil usmál se a skočil dolů.Já to okno nechala otevřené. Nechtěla jsem ho zavřít protože jsem věděla, že tam stál naposledy a už vůbec jsem ho nechtěla vidět jak odchází. Bolelo to. Schoulela jsem se do klubíčka a tam plakala. Myslela jsem, že brečím hodiny a přitom to byly jenom minuty.
,,Už nebreč nebo fakt neodejdu.''
Koukla jsem se na okno a on tam seděl. Začal být silný vítr. Cítila jsem jeho vůni. Něco mě k němu, tak přitahovalo.
,,Chci něco udělat. Nechtěl jsem to udělat, ale musím to udělat,protože pak bych litoval toho, že jsem to neudělal.''
Šel ke mně. Došel až k posteli a lehl si vedle mě. Oba dva jsme věděli,že to chceme. Já věděla, že on je ten pravý. Pomalu mě svlékal. Jeho rty projely všechna místa. Myslela jsem, že to bude bolet, ale vůbec ne. Bylo to nádherné. Užívala jsem si to a on taky. Jeho dotyky byly zdvojnásobené. Cítila jsem se jak v nebi. Líp mi nikdy nebylo. Byla jsem ráda, že moje poprvé bylo sním.Leželi jsme vedle. Ležela jsem mu u prsou. On mi zpíval písničky.Šeptal do ucha jak jsem úžasná. Byl to nejlepší a nejhorší večer v mém životě. Miluju ho.
Poslední slova co jsem slyšela, než mi řekl - Miluju tě princezno moje.
Pak jsem usnula.
Když jsem se probudila myslela jsem, že všechno bude krásné jak tu noc, ale on byl už pryč. Už se nevrátí. Řekla jsem si a začala šíleně plakat. Běžela ke mně Agáta a řekla ,, Copak je slečno?''
,,Je pryč.''
Ona mě objala a řekla ,, Stejně by jste sním nemohla být.''
,,Já vím, ale já ho miluji.''
,,Já vím.''
,,Nevíte jestli ho ještě stihnu na letišti?'' Řekla jsem se slzami v očích v naději.
,,Odletěl před hodinou.''
Když to dořekla věděla jsem, že je to konec.