Ztroskotaná {DOKONČENO}

Ztroskotaná #9

Uplynulo mnoho dní. Začínal být duben. Všechno rostlo. Chrise jsem neviděla 3 měsíce a pořád na něj nemůžu zapomenout. Nemám na něj kontakt nic. Vzdaluje se mi, cítím to. Cítím to všude. Když na to pomyslím je mi do pláče. Dneska mě má Nick požádat o ruku. Příjmu to. Co jiného taky můžu dělat. Třeba už je Chris mrtvý a nemůžu na něj čekat věčně i když vím, že ho přád miluji.

Oblékala jsem se do šatů. Sára na mě koukala zvláštním pohledem. Možná něco tušila.

,,Vážně si ho chceš vzít?'' Řekla

,,Musím.''

,,Nemusíš.''

A koukla do země. Něco mi nehrálo.

,,Co se děje?'' Řekla jsem.

,,Nic. Jen prostě vím, že ho nemiluješ.''

,,Proč si to myslíš?''

,,Nečetla by sis zprávy co ti pořád posílal Chris.''

,,Nechceš náhodou Nicka ty?'' Řekla jsem a usmála se na ní.

,,Ne to ne..''

,,Ne?''

,,Možná.''

Já k ní šla objala jí a řekla ,, Najdeš si někoho lepšího.Nick je blbec.''

,,Pro tebe možná, ale pro mě ne.''

,,Ty ho miluješ'' Řekla jsem.

,,Asi jo..''

Já se usmála a vzápětí mi to bylo strašně líto, protože já si ho musím vzít. Stejně nechápu jak se do takového blbce mohla zamilovat. Když jsem byla hotová, tak jsme s rodiči šli k nim domů.

Nick tam stál v kravatě a usmíval se tím nejhorším úsměvem. Bylo mi špatně jen když jsem pomyslela, že u něj budu stát ve svatebních šatech. Šli jsme s Nickem do herny. Rodiče byli v hale. Sedla jsem si na stůl a on ke mě šel blíž. Sáhl mi na tvář a koukal na mě vášnivým pohledem. Musela jsem si to nechat líbit? To já nevím. Představovala jsem si, že je to Chris.

,,Chceš si mě vzít?'' Řekla jsem a koukla jsem na něj.

,,Jo proč ne? Budeme nejbohatší lidi na světě.''

,,O tohle ti jenom jde?'' Řekla jsem.

,,No spíš o to, že jsi nádherná. Hezčí holka tady snad není.''

,,A co Sára?'' Řekla jsem.

,,Ta? No to si děláš srandu. Je to ztracený případ. Jednou jsme spolu spali a dělá jak mě strašně miluje. Jak kdybych byl její první.'' A smál se. Tímhle se mi zhnusil ještě víc.

,,Co když jsi byl její první?''
,, Mě je to jedno. Moje první nebyla. Nezajímá mě. Zajímáš mě ty. Ty budeš moje žena.'' A políbil mě. Moje srdce pukalo. Chtěla jsem brečet, ale nemohla jsem. Vytáhl prstýnek s diamantem.

,,Tak co kočko vezmeš si mě?'' Řekl a rodiče vstoupili do místnosti. Chci říct tak strašně ne! Ne! Nejde to. Musím říct ano. Moje rodiče na mě koukají tím nejpřísnějším pohledem a falešně se usmívají.

,,Jo vezmu si tě.'' Řekla jsem.

On mi dal pusu na tvář a dal mi prstýnek na prst.

Šli jsme ruku v ruce. Najednou Nickovo otci zvonil mobil. Jediný co jsme slyšeli bylo ,, Ano budu tam.!!''

,,Pojďte semnou vy dva.'' Řekl hned jak položil mobil.

Jeli jsme limuzínou.

,,Kam jedem?'' Řekla jsem.

,,Na základnu. Přijeli vojáci, uvidím nový pár.''

A usmál se.

Když jsme tam přijeli stál tam Chrisovo kamarád. Už jsem i zapomněla jak se jmenuje. Úplně jsem na něj zapomněla. Koukal tak vražedně do toho auta jak kdyby něco věděl. Když jsem vystoupila Nick mi dal ruku. Drželi jsme se za ruce. Všichni na nás koukali.
Přijelo letadlo. Všichni se koukali kdo vystupuje. Vystoupilo 6 kluků.Nikoho jsme neznala.

,,To je všechno?'' Řekl Nickovo otec.

,,Ne ještě někdo chybí, pane!'' Řekl jeden.

Všichni jsme koukli ještě k letadlu a tam vystoupil jeden kluk. Koukala jsem na něj tak zvláštně. On jediný šel bez trika. Když se otočil moje srdce začalo tlouct. Byl to Chris. Málem jsem tam padla na kolena. Chtěla jsem utéct daleko. Uvidí mě v šatech a zásnubním prstýnku.

,,Dobrý den pane!'' Řekl Chris a dal ruku k čelu.

,,Zdravím Chrisi. Ruku položte. Jsem rád že jste tady. Musím vám tu někoho ukázat. Můj syn se bude ženit!''

,,A kdo je ta šťastná? Jinak pane mohl bych tu zůstat zase u vás?Mám tu pár nedodělaných věcí a..''

Všichni uhnuli. Chris mě viděl. Jeho úsměv sklesl. Koukl se mi na ruku viděl ten prstýnek. Na konec uhnul pohledem a koukl na Nickovo otce.

,,Tak to jim přeji. Pane jen chci říct, že to co jsem řekl na začátku neplatí, chci zase někam letět!''

,,Až za měsíc. Musíte si odpočinout.''

,,Jsem odpočnutý dost!''

,,Ne! Už jsem řekl.''

,,Dobře.'' Chris kouknul do tašky a usmál se na mě.

,,Omluvte mě.'' Řekla jsem a běžela jsem do šatny kde má Chris skříňku.

Otevřela jsem skříňku a tam bylo to moje jméno v srdíčku.Tekla mi slza.Moje srdce pukalo, měla jsem knedlík v krku. Začala jsme brečet ještě víc.

Najednou se ve dveřích objevil Chris. Koukal na mě vážným pohledem.Vůbec nechci vědět co si myslí.