Another

011

„Co to k sakru je?" zaklel Harry a tiskl si ruku k jizvě, až mu na ruce naběhly žíly.

„Nemám tušení," procedila jsem mezi zuby, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem skutečně promluvila. Něco mě nutilo soustředit se pouze na ony listy. Až neuvěřitelně omámeně jsem pozorovala složku a náhle před očima viděla něčí ruku. Pomalu se dotkla složky a její prsty přejížděly netrpělivě po její vazbě. A pak jsem si uvědomila, čí je to ruka. Trhla jsem sebou a dopadla na zem. Seděla jsem kus od Harryho, který ted spustil ruku od jizvy a upřeně se na mě díval. Připadala jsem si šílená. Vždyť to byla má ruka! Má vlastní ruka a já neměla sebemenší tušení jak...

„Ginny," začal Harry a v hlase mu znělo znepokojení, „měli bychom vypadnout," dořekl a vpíjel se pohledem do mých očí. „Není to tady bezpečné," nemě jsem přikývla a pomalu se zvedla, když mě Harry rychlým gestem zastavil a pomalu se zvedal. Chvíli se díval do všech koutků místnosti. Udělal pár kroků k dveřím, když se obchodem rozezněl křiklavý hlas. Škubla jsem sebou a dívala se na hlavy visící vedle černé zaprášené skříně. Od krku jim kapala krev a oči měli nepřítomně vytřeštěné, jako kdyby přišli o rozum.

„Větřelci! Srdce černou magií nezkažené! Vyslechli příliš mnoho! Zle za to zaplatí." Harry se vyděšeně otočil na hlavy a pohledem sklouzl ke mně. Střelila jsem očima ke dveřím, když jsem zaslechla dusot od místa, kde předtím zmizel prodavač.

„Pojď!" křikl ke mně Harry a hlas se mu chvěl. Chtěla jsem se zvednout, když jsem zahlédla složku s iniciály T. G. R. a náhle jako by se vše kolem mě rozplynulo. Slyšela jsem tichý hlas, téměř mrtvolný. Něco ke mně šeptal, ale já tomu nerozumněla. Nebyla to ani slova. Jen nějaké zvuky. Znovu jsem viděla svou vlastní ruku a cítila, jak mi v ní utkvěl předmět. Dřív, než mohl Harry cokoliv spatřit, jsem složku zastrčila za cestovní pás a postavila se právě ve chvíli, kdy byl muž už témeř u dveří.

„Ukradla jeho složku! Jeho složku! Ať ji největší muka zabijí!" řvala jedna z hlav a krev, která ji dříve vykápala z krku, ostříkla můj hábit. Roztřeseně jsem se kapky krve dotkla a cítila, jak někdo škubl mým hábitem. Utíkala jsem vedle Harryho ke dveřím a cítila náhlý příval vzduchu. Všechen ten prach byl náhle pryč a já cítila lehký větřík.

„Co to sakra bylo?" vykřikl Harry, ale já nebyla schopná ho poslouchat. Cítila jsem na kůži zvláštní šimrání. Chtěla jsem si na ono místo položit dlaň a náhle cítila tvrdé desky složky. Rychle jsem ruce spustila podél těla a doufala, že si Harry ničeho nevšiml.

„Kam půjdeme teď?" zeptala jsem se ho nepřítomně, když se Harry začal protloukat davem hrůzně vypadajících kouzelníků.

„Musíme co nejrychleji pryč," prohlásil Harry a co chvíli k Ginny zahlížel. Trvalo několik dalších minut a mě pálilo v boku. Nedovolila jsem si ovšem cokoliv říct, jen jsem mlčky šla za Harrym a co chvíli se dotýkala chladné desky. Neskutěčně mě děsila, ale zároveň mě něco v ní přitahovalo, jako bych měla dvě osobnosti. Dvě natolik rozdílné osobnosti.

„Tady to je!" křikl Harry a radostně se ke mně otočil, „tady je ten krámek, o kterém mluvila tvoje mamka," dořekl, protože si všiml mého nechápavého výrazu.

„Ach tak," zamumlala jsem a rozhlížela se po ulici, když jsem zahlédla Freda a George debatujícího u nějakého podivně vyhlížejícího stánku. Jakmile mě zahlédli, oba se zarazili a Fred na mě s úsměvem mávl. Chtěla jsem jít k nim, když mě Harry zastavil.

„Ty nepůjdeš dovnitř? Je tam Lockhart," pronesl udiveně Harry a jen letmo se podíval na Freda a George.

Má jít Ginny za:

a) Harrym do kouzelných Krucánků a kaňourů

b) Za Fredem

Omlouvám se, že kapitoly nevychází častěji, ale nemůžu si je předepsat a málokdy mám teď čas, ale doufám že vás příběh stále baví ♥

Jinak, co myslíte, že je v složce, kterou Ginny odnesla?:0:3