Another

022

Šla jsem ke dveřím a chtěla Ronovi říct pravdu, když za mnou doběhl Percy.

„Prvňáci musí jít se svými prefekty!" Hrdě si poklepal na odznak prefekta a já si až teď uvědomila, že jsem úplně zapomněla na ten hloupý zvyk, kdy se prváci musejí nechat odvádět. Přála bych si zmizet, ale to by Percy nedovolil.

„Omlouvám se," špitla jsem a pevněji stiskla deník schovaný pod hábitem. Připojila jsem se do skupinky a následovala ostatní, ovšem myšlenkama jsem byla daleko. Přemýšlela jsem nad Hermionou a Malfoyem, co když si to Malfoy nenechá líbit? Bude se chtít mstít. Ale jak?

„A tohle je buclatá dáma-" polekaně jsem vzhlédla a Percy se na mě nenávistě podíval. Zřejmě zvýšil hlas kvůli mně. Předstírala jsem, že ho poslouchám, ale nemohla jsem se soustředit. Ne na něj.

„Teď se půjdete zabydlet-" Percy odstoupil, aby všichni mohli projít a já se vydala k mé ložnici. Bylo mi jedno s kým ji musím sdílet. Vlezla jsem si na postel a zatáhla kolem sebe závěsy. Vytáhla jsem deník a nedočkavě ho otevřela, ale...

„To není možné," Listovala jsem ním, čím dál jsem byla od začátku tím hysteričtěji jsem jeho listy otáčela, až jsem byla u posledního a plná nenávisti s ním trhla, ale on se nevytrhl. Rukou mi projela prudká bolest. List se ani nepohnul, jen jsem na prstu mela hlubokou ránu. Když v tom jakoby vazba deníku ožila a sama se začala vracet. Listů přibývalo až se zastavil a kapka mé krve dopadla na jeho zažloutlý list. Ale nevytvořila skvrnu. Vpila se do něj.

Otočila jsem list papíru, ale na druhé straně nic nebylo, žádná kapka, žádná skvrna, prostě nic.

Znovu jsem se narovnala a celý ho prolistovala, stránku po stránce, každou jsem si prohlédla a na každou jsem se chvíli nevěřícně dívala. Copak mohl Malfoy Hermioně do tašky schovat prázdný deník? Co by z toho měl? A proč by ho takovým úkolem pověřil jeho vlastní otec? Ale co když v tom deníku může listovat jenom Hermiona? Bylo by to geniální, nikdo jiný by nemohl Malfoye podezírat, kdyby v něm nic neviděl.

Odložila jsem deník na poličku a vzala si jednu z učebnic, která byla položená vedle mojí postele. Chvíli jsme si v ní četla, když jsem zahlédla nevybalený kufr. Byla jsem ráda, že se něčím můžu zabavit, a tak jsem rychle vstala a učebnici chtěla zavřít, ale neměla jem záložku.

,,Stejně jsi na nic," Šáhla jsem po deníku a otevřela ho, chtěla jsem vytrnout kousek papíru a založit si jim učebnici, ovšem nešel utrhnout, ani ten jeden hloupý kousek, když se opět sám začal vracet a já sebou polekaně škubla, když se na něm objevilo něčí písmo.

"Neměla bys šahat na věci, které ti nepatří."

Bylo mi jasné, kdo to píše. Malfoy...

Má Ginny odpovědět?