Another

017

Počet slov: 574

---

  „O čem mluvil?" naléhal George a v očích mu jiskřilo.

„O- o nějakém den-" ale dřív než jsem stihla pokračovat mě Fred a George chytil za jedno rameno a táhli dlouhou chodbou plnou studentů vyhlížejících z oken.

„Copak jsme tě nic nenaučili? Už to, že jsi takhle hloupě poslouchala je pod naší úroveň,"

„Přesně Ginny, co takhle ultradlouhé uši? Bezpečné a-"

„A nefunkční zatím," dokončil za Freda George a pozdravil nějakou dívku, přičemž nahodil svůj úsměv, který měl naznačit, že se nic neděje, což vždy znamenalo malér.

„Ale bavit se o tomhle jen tak na chodbě, Ginny, za koho nás máš?" broukl nedočkavě Fred a zastrčil mě do jednoho z kupé. Dřív než jsem stihla cokoliv říct, hodil mi na hlavu hábit a zabouchl dveře.

„Takže povídej, jsme jedno ucho," zašeptal George, který stál za dveřma a já nejistě zvedla svůj starý a na mnoha místech děravý hábit.

„A to doslova, protože máme jen jedno ultradlouhé ucho a to je ještě v procesu vymýšlení, zatím moc nefunguje," řekl Fred a stoupl Georgovi na nohu jak se tak u těch dveří mačkali, „minule to ucho vycuclo naší večeři, vážně moc nefunguje. Jo a převleč se, skoro tam jsme."

„No, mluvil o nějakém deníku," řekla jsem tiše a nebyla si jistá jestli mě mužou přes dveře slyšet, ovšem odpovědí mi bylo hlasité odfrknutí.

„Já čekal něco o šikaně prváků,"

„Nebo o tom, že zničil minulý rok tu vázu," řekl zklamaně George, „ale co, stejně to na něj svedeme."

„Říkal, že mu ho dal jeho otec, mluvil o tom deníku dost vážně. Prý ho chce dát nějaké naivní dívce," citovala jsem Malfoye a snažila se zjistit, která z děr na hábitu je rukáv.

„Malfoy toho nakváká, jednou dokonce tvrdil, že má v hlavě mozek, viď Georgi," broukl nezaujatě Fred a ten mu horlivě přikyvoval.

„Určitě je to takový ten deník, co když do něj něco napíšeš, ukáže se to Malfoyovi. Dokážu si ho představit, jak ty zápisky předčítá celé zmijozelské koleji." Konstatoval George a já nadzvedla obočí. Stiskla jsem ruce v pěst a otevřela dveře kupé rychleji než to Fred s Georgem čekali, takže oba malém spadly dovnitř.

„Ale co když je to něco vážného? Třeba je ten deník začarovaný, mělo by se to někomu říct! Malfoyovi si odjakživa holdují v černé magii," křikla jsem a Fred mi gestem naznačil, ať mluvím tišeji.

„Kdyby byl začarovaný určitě by ho Lucius Malfoy neposílal pod nos Brumbálovi. Víš jak je Malfoy neschpný bylo by šílené snažit se do Bradavic propašovat něco co by jen připomínalo černou magii. I bez toho má staroušek Lucius dost problémů, potom co ho všichni podezírají, že patřil na jeho stranu"

„Přesně Ginny, zabýváš se zbytečnostma. Malfoy rád mluví, ale je stejně neschopný jako Filch," pronesl rozhodně George a v tom začal Fred něco hledat v kapsách, plných harampádí.

„To mi něco připomíná," vysvětlil Fred a dál vytahoval obaly z kapsy, když vlak začal zpomalovat a studenti se nahrnuli před dveře, „tady to je!" křikl vítězně a v ruce tiskl jednu bombu hnojůvku.

„To je náš pozdrav pro Filouschka," vysvětlil George a divoce mával na Leeho Jordana.

„Tak my už půjdeme," křikl Fred a já polkla. Chtěla jsem mu říct komu ten deník patřil, ale bylo to zbytečné. Možná je to vážně jen pouhý deník a Riddle je pouhá náhoda.

„Prváci ke mně!" zařval vysoký muž a já se naposledy podívala na mizící hábity Freda a George.

Má se na to vážně Ginny vykašlat, aby si nenadělala další problémy, nebo má Malfoye nadále sledovat a zajímat se o ten deník?

---

Vypadá to, že tohle bude delší příběh, jelikož už máme 17. kapitolu a víceméně se nic neděje, což není moc dobré :D 

Moc děkuju, za takovou aktivitu, na předchozím díle je 50 komentářů, což je úplně úžásné:O Doufám, že to tak půjde dál:3