Another

024

,,No vážně, Ginny, nikdy bych se neopovážila říct, že má školní řád tolik slov a až absurdní nařízení. I když to samé platí o Weasleyových v knihovně. Víš, nechci se tě nějak dotknout, ale on měl Ronald už od mala takovou averzi vůči knihám?" Snažila jsem se soustředit na to co říká Hermiona, když kolem nás proletěla nějaká kniha a sama vklouzla na místo, které ji bylo určeno.

,,Myslím, že ho v mládí pokousala jedna o vaření. Mamka ji vždycky měla schovanou ve skříni, na to,že je to kuchařka, dost dobře umí chránit zásoby. Ron ji jednou potkal, když chtěl jít ukrást jedno z balení Bertíkových fazolek, bylo to vážně hnusné shledání," řekla jsem co možná nejklidněji a rozhlížela se po knihovně. Stála jsem už jenom kousek od regálu, kam mě poslal deník a nevypadalo to, že by se Hermiona měla k odchodu.

,,A cože to vlastně hledáš? Určitě ti pomůžu! Říkala jsi, že chceš dějiny Bradavické školy?" Vlastně jsem nevěděla jestli jsem něco takového říkala, ale Hermiona rázně vyrazila k regálu a postavila se před něj. Bez toho, aby se podívala na regál, šáhla do třetí poličky, když vyjekla a odskočila. Kniha kterou držela se sama posunula, což po ní zopakovaly všechny ostatní a na právě uvolněné místo dosedla obzvlášť tlustá kniha. ,,Jak já tohle nesnáším!"

,,Co se stalo?" vyjekla jsem a udělala pár kroků dozadu. Tohle se mi přestávalo líbit.

,,Ale to nic, jen," Hermiona se snažila uhladit si rozcuchané vlasy a spravila si hábit. Nepěkně se podívala na polici knih a významně se nadechla. ,,Zmijozelští. Za všechno můžou oni. Víš Ginny, knihy se musí vracet na své místo, to je pravidlo číslo sto dvacet, které musel Fred také opisovat, ovšem Zmijozelští tohle nerespektují, jako vlastně všechno ostatní. Jednou, už jsem o tom říkala Snapeovi, ale ten mě ani neposlouchal, jsem viděla kluka ze Zmijozelu, jak naschvál vrací knihy na špatná místa. A to je nezodpovědné! Víš, každou knihu musíš vrátit na své přesné místo, které je jí určené, jelikož když ji dáš jinam a nějaký student přinese vrátit knihu, knihovnice onu knihu pošle kouzlem na své místo. A pokud na jejím místě je kniha jiná, celý regál se musí posunout a zpřeházet." Hermiona se na mě podívala, aby se ujistila, že chápu to, co právě řekla a já přikývla.

,,Takže proto se teď ty knihy samy od sebe pohnuly?"

,,Ano, přesně tak. Jednou jsem takhle naháněla jednu knihu dvě hodiny. Vždycky když jsem ji našla, vrátila se zrovna na její místo jiná kniha a ta má se přemístila. Bylo to k zbláznění." Hermiona se na mě zkroušeně podívala a znovu se zahleděla na regál. ,,Ale teď už by to mělo být v pořádku. Takže Dějiny čar a kouzel." Dívala jsem se, jak šahá na jednu z řady knih s hnědou vazbou a opatrně ji vytahuje, když jsem se nadechla a zarazila ji.

,,Potřebovala bych tu s červenou vazbou," řekla jsem a Hermiona se na mě vyčítavě podívala. Vytáhla hnědou knihu a vzápětí za ni šáhla po jediné s červenou vazbou. Obě položila vedle sebe a s jejím obvyklým pohledem, který neuvěřitelně vytáčel Rona se na mě podívala. ,,Podívej. Ty s červenou vazbou jsou staré vydání. Bůhví, kdy se používali ke studiu, ale jsou prakticky na nic. Myslím, že je tu napsaný i ročník, kdy se použivali. Ano, tady. Vidíš, Ronald by tohle datum považoval za dobu, kdy žili dinosauři." Sledovala jsem jak s radostí zakládá červenou knihu tou hnědou a v očích se ji odráželo nadšení. Zjevně s nikým moc často nemluvila o knihách a nemohla jim předávat své poznatky, což je docela dost pochopitelné, jelikož její jediní přátelé byli Ron a Harry, kteří knihu v rukou drželi jen málo kdy, pokud teda zrovna Ronald nekradl sladkosti a neměl nějakou mamčinou zakousnutou v zápěstí. ,,Tyhle hnědé jsou o spoustu věcí doplněné a většina faktů je tu více objasněna. Tahle už by se měla vyhodit a- a madam Pinceová, neuklízejte ty knihy, ty jsou moje!" Hermiona se na mě zběžně podívala a strčila mi do ruky obě knihy. ,,Omluv mě, Ginny, ale musím si jít pro ty knížky. Hledala jsem je celou věčnost!" Sledovala jsem, jak odbíhá a zběsile mává na starší ženu, která pomocí hůlky vracala knihy na své místo.

Když jsem si byla jistá, že je Hermipna dostatečně daleko, vrátila jsem hnědou knihu zpátky do regálu, přičemž jsem doufala, že jsem trefila to správné místo a zamířila k pultu, kde právě stál kluk a nadřazeně se díval po regálech.

,,Není to nádhera? Tolik knih? Už jednou jsem mluvil s Brumbálem, žádal jsme ho, aby nakázal návštěvu knihovny povinně všem žákům, ale neudělal to. Mám pocit, že to neudělal kvůli těm ze Zmijozelu. Dost totiž pochybuju, že umí číst, ale budeme dělat, že jsem to neřekl, je to totiž dost citlivá záležitost. Ale je obtížné mlčet, když jste obdařeni takovou schopností prozřít pouhé fámy a vidět skutečnosti, což my z Havraspáru zcela běžně umíme. Už se ti doneslo, že i samotný Lockhart chodil do Havraspáru? Ano, nebudu pošetilý, když budu tvrdit, že Havraspár je nejlepší kolej a mimochodem jmenuji se Michael. Michael Rondower, prefekt a jeden z nejvíce vzdělaných studentů na téhle škole. Chceš něco vědět, ptej se." Dívala jsem se mu do oříškových očí a sledovala, jak směšně pohazuje krátkýma černýma vlasama, když mluví a snažila se ubránit smíchu. Chtěla jsem se ho zeptat jestli je namyšlenost také součástí Havraspárské koleje, ale to by bylo přilíš troufalé, a tak jsem se zařekla, že se na něj zeptám George a Freda. Třeba s ním už zažili nějakou vtipnou příhodu. ,,Chceš si půjčit knihu?"

,,Ano." Řekla jsem a Michael od někud  vytáhl brk. Něco napsal na kus pergamenu, který mi podstrčil k podepsání a já sledovala, jak se na pergamenu postupně objevují další věty, které mi oznámily, kdy mám knihu vrátit a jak mají vypadat její rohy a vazba. Nakonec se objevilo něco o škodlivosti jednorohého prášku pro knihy a prosba, abych knihu nečetla v sovinci a následně pergamen shořel.

,,Říkal jsem, že jsem chytrý. Vždycky vím, co ostatní chtějí a proto taky mohu pomáhat v knihovně. Osobně si totiž myslím, že mě sem vůbec neposlala McGonagallová za trest, ale jen chtěla, aby měla madam, moment teď jsem zapomněl její jméno, tak schopného pomocníka. Mně totiž bylo hned jasné, že nemůžu dostat školní trest za to, že radím jedné dívce tak soustavně, že kvůli tomu chtěla vyskočit z okna. Ale ona je Eleanor tak hloupá a bez mé pomoci by nedodělala ani prvák. To jsem ji taky řekl. Dokonce jsem ji musel i to okno otevřít, když mi oznámila, že chce spáchat sebevraždu, pokud nezmlknu." Nevěděla jsem, co mám říct a upřímně se těšila, až řeknu Fredovi o tom koho jsem potkala, když se na mě Michael zděšeně podíval a vážně si odkašlal. ,,Kde jsi vzala tu knihu? Ach vy nováčci! Copak nevíš, že tahle se používala za dob našich praprababiček? Je to obstarožní vydání, já si osobně s jednou takovou podpírám stůl a ani na to není dobrá! Ten stůl se mi stejně pořád vyklá a pak mám všechny úkoly napsané dost neúhledně. Vždycky říkám paní MgGonagallové: ,,Paní profesorko, já bych psal úhledně, ale pokaždé když píšu úkol vibruje mi podlaha."

,,Já bych už měla jít. Mám úkoly," vydechla jsem a chtěla odejít, když přede mnou Michael zavřel dveře a všichni vzhlédli, jakmile se ozvala rána.

,,To už v Havraspáru neumíte ani zavírat dveře?! Kolikrát ti budu říkat Rondowere, že se tu U Merlina snažím učit!" vykřikla dívka sedící nejblíž a Michael ji věnoval dost nepěkný úšklebek, hnedka potom co se dívka znovu sklonila k úkolu a nemohla ho tak vidět.

,,Takže kde jsme to skončili? Jo, ano, tady. Tuhle knihu si nemůžeš vzít. Měl jsem za to, že ti Sýriona Krekova pomohla vybrat knihu, kterou potřebuješ, jinak bych ti šel s výběrem pomoci já osobně a to by se nestalo, že by sis vybrala tuhle knihu. A ano, nediv se, že znám jméno té dívky, která se s tebou bavila, znám všechny, jsem z Havraspáru." Odolávala jsem nutkání se smát, ovšem Michael se tvářil nanejvýše spokojeně se svým dosavadním postupem a já netoužila po ničem jiném než odejít a možná už sem nikdy nevkročit, minimálně do chvíle než odejde on. ,,Ale neboj hned to napravím a přivolám ti tu správnou knihu. Incendio!" Sledovala jsem, jak hůlkou namířil na jednu z hnědých knih, která téměř okamžitě vzplanula a všichni studenti se střídavě dívali na Michaela a hořící knihu, když se na mě Michael podíval a zářivě se usmál.

,,Vlastně mám takový pocit, že tahle kniha je zcela dostačující. Takže klidně běž. Jen jsem tě tak zkoušel. Nesmíš na to všechno hned tak naletět."

Má Ginny skutečně odejít a jít si prohlédnout knihu, kterou celou dobu hledala nebo zůstat v knihovně s Michaelem a pomoc uhasit knihu?

Vybírejte opatrně!:3