--Duben--
Co se týče tebe a mě, nemluvili jsme spolu skoro vůbec.
Když jsme šli někdy ráno jen dva, mlčeli jsme.
Chtěla jsem začít konverzaci, ale něco ve mě se šíleně bálo, že řeknu nějakou pitomost a ty si o mě budeš, bůhví co myslet.
S blonďákem jsme byli pořád spolu. Dokonce měl na konci měsíce narozeniny, tak jsem mu koupila prostý dárek.
Poděkoval mi, ale já věděla, že něco tají.
Pokaždé, když jsme byli domluveni ven, tak se na něco vymluvil.
Každý mi řekl, že jsem pěkně pitomá, když tomu věřím. Ale já byla slepá.
