--Polovina června--
Už dva týdny nebyl ve škole. Nevím co se děje.
Ale chci to vědět.
Vyházela jsem ze školy. Chtěla jsem jít někam kde budu mít klid. Napadlo mě, že bych mohla jít do toho parku co mi ukázala Austin.
Posadila jsem se na lavičku a rozhlížela se, když..
Byl to on!
Procházel se se svěšenou hlavou. Poznala jsem ho podle stylů chůze.
Zvedla jsem se a mířila rovnou za ním.
,,Austine?" Položila jsem mu ruku na rameno a on se otočil. Uviděla jsem jeho opuchlé oči a pod nimi kruhy ve kterých by se dalo plavat.
,,Ahoj, Ell." Zachraptěl.
,,Proč si nebyl už dva týdny ve škole?"
,,To je na dlouho."
,,Austine, já mám času dost."
,,To není tak lehký."
,,Co se stalo?"
,,Víš, Ell,...před týdnem to byli dva roky co.." zasekl se jako by mu nešlo mluvit. ,,dva roky co, zemřel můj táta." Dořekl to.
Zůstala jsem stát jako opařená.
Jemu zemřel táta?
Proto nechodil do školy..
Objala jsem ho. Prostě jsem ho objala, jak náznak že s ním soucítím. Čekala jsem, že se odtáhne, ale on mě silně objal.
,,Děkuju." Pošeptal mi do ucha.
