--Konec dubna--
1/2
Kamarádi mi řekli, že je o ročník výš. Jakto, že jsem si ho nikdy nevšimla? Možná chodí za školu.
Každý den jsem ho potkala. Pořád jsem nad ním přemýšlela. Tebe jsem jako nějakým zazrákem dostala z hlavy. Netuším jak, ale vyhovovalo mi to.
Odhodlala jsem se ho oslovit.
Věděla jsem, že po škole si chodí sednout na lavičku za školou.
Neměla jsem ponětí co mu řeknu. Neznám přece ani jeho jméno. Nevím kdo to je. Vím jen, že mě zachránil. To snad stačí.
Blížila jsem tam, když jsem uviděla partu kluků, jak stojí při něm. Něco jim říkal a už jen od pohledu to nevypadalo jako kamarádská debata.
Najednou ti jeden z nich vrazil a on spadl. Snažil se postavit, ale proti jeho třem klukům šanci neměl.
Nemohla jsem koukat, jak mu dávájí do držky.
,,Dost!" Zařvala jsem a postavila se před něj.
,,Ale, ale. Tady má někdo bodyguarda, jo?" Uchechtl se ten, co mu vrazil jako první.
,,Nechte ho bejt!" Ten idiot, lépe ho nazvat nejde, zvedl ruce v obranném gestu.
,,Tak příště. A jestli tu budeš mít zase bodyguarda, nebude mi dělat problém vrazit jednu i jí." Podíval se znechuceně a potom odešel.
