--Březen--
2/2
Někdo mě zachránil.
Ležela jsem kousek od kolejí. Zvedla jsem se a uviděla ho.
Toho, kdo mě zachránil.
Černá mikina, černé džíny, ošoupané vansky a kapuca.
On mě zachránil.
,,Co si k sakru dělala, že si neslyšela troubit ten vlak?" Vážně se na mě podíval.
,,Já..n-nevím." Zakoktala jsem se, když jsem se mu podívala do očí. Měl jasné zelené oči a pod nimi kruhy, jako by snad týden nespal.
Otočil se a vydal se k odchodu.
,,Počkej!" otočil se a čekal. ,,děkuju." Lehce jsem se usmála. Oplatil mi slabým úsměvem odešel.
Pořád jsem tam stála. Ten kluk byl zvláštní. Byl tichý a přišel mi snad i smutný?
Chtěla jsem vědět kdo to je.
Kdo mi zachránil život.
