--Květen--
Vyhýbal se mi.
Potřebovala jsem s ním mluvit.
Potřebovala jsem mu říct, že to tak není, protože i já cítím něco k němu. A nebráním se tomu. On mi za to stál. On ano.
Věděla jsem kam chodí vždycky. Park.
Stál u stromu a něco psal do mobilu.
Teď je ta spravná chvíle.
,,Austine musím s tebou mluvit."
,,Fajn, ale odmítnutí se dá poslat i esemeskou ne?"
,,Cože?"
,,Oba víme o čem mluvím." zvrtl se a otočil k odchodu. Teď už ho nenechám odejít.
,,Austine!" schmatla jsem ho za rukáv a otočila k sobě. Než stihl jakkoli zareagovat, přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. S radostí mi polibky opětoval.
,,Já,..jak-k..."
,,Někdy si strašně nechápavý pako, Austine," zasmála jsem se.
,,Miluju tě."
,,Já tebe taky."
--The end--
