--Konec dubna--
2/2
Proč ho htěli zmlátit? Udělal jim snad něco? No, bez důvodu mu asi do držky nedali. Nebo ano?
Podala jsem mu ruku a on se zvedl. Podíval se na mě. Na tváři měl pár šrámů a ze rtu se mu valila krev.
,,Co tě to napadlo?!" Jeho pohled zvážněl.
,,Chtěla jsem ti pomoct! Když si mě zachránil před tím vlakem. Nechtěla jsem koukat jak ti někdo dává do držky!"
,,Ale jak si věděla, že tu budu?"
,,Nevěděla. Myslela jsem, že budeš až v zadu za školou, jako vždy na lavičce."
,,Proč si za mnou šla?"
,,P-pojděk-kovat t-ti."
,,Už si mi předtím děkovala."
,,Chci vědět kdo si."
,,Jsou daleko zajímavější lidi než já."
,,Jak se jmenuješ?"
,,Proč?"
,,Chci vědět jméno svého zachránce."
,,Austin."
Takže Austin.
,,A nejsem hrdina ani zachránce ani nic."
,,Nebejt tebe, ležím pod vlakem. Takže te beru jako zachránce."
,,Jsem poctěn." Řekl otráveně.
,,Ještě něco-."
,,Jsem Ellie."
,,Fajn. Ještě něco, Ellie?"
,,Už asi nic." Začala jsem se červenat. Co teď?
A takhle započala naše první konverzace.
