--Březen--
1/2
Viděla jsem tě maximálně jednou do týdne. Pokaždé jsem šla rychle domů.
Vzala jsem si z poličky sluchátka a šla se projít ven.
Moje procházka byla až nějakých deset kilometrů od města, kde jsem bydlela.
Nic jsem tam neznala. Nikoho. Super. Mohla jsem se tam procházet, aniž bych na tebe narazila.
Bože, já mám tak špatnou karmu.
Uviděla jsem tě, jak vycházíš z nějaké pizzerie s partou kluků. A hlavně s ní..
Uviděl si mě a šokovaně na mě zíral. V rychlosti jsem se otočila a šla neznámo kam.
Ocitla jsem se, zřejmě na kraji města. Bylo tu pár rodinných domků. A taky trať. Vedle ní stála cedule s šipkou na mě město, kde bydlím. Yeah.
Se sluchátky v uších jsem se blížila k trati. Pobrukovala jsem si. Nic okolo sebe jsem nevnímala.
Chyba!
Uslyšela jsem něčí křik. Otočila jsem se a uviděla vlak, řítící se směrem ke mě. Stála jsem jako socha. Nedokázala jsem se pohnout.
Najednou mě někdo stáhl pryč.
