Because I'm a monster

My name is Frozen

Z pohledu Celestie:

"Nee zkus to líp!" Řekl bratr. Zvětšila jsem ledovou sochu mého malého bratříčka s kladivem. Uznávám, když byl Thor malý, byl celkem rozmazlený, ale kdo by se mu divil, když měl všechno, na co se jen podíval.
"Thore, to už stačí." Řekla jsem mu a podívala se na něj. Otočil se na mě. A je to tady.
"Ne, psí oči ne!" Řekla jsem s úsměvem a pak se naplno rozesmála. Byl roztomilý, když nezlobil.
"Celestie?" Zaslechla jsem otcův hlas volat mé jméno. Cítila jsem strach. Slyšela jsem v jeho hlase zlost.
"Thore běž rychle se rychle schovat!" Zašeptala jsem rychle k Thorovi a popohnala ho. Aspoň on bude bez trestu. Bratr se schoval za sloup, ale stále byl vidět. Proto jsem tam udělala ještě velkou hromadu sněhu, aby ho otec neviděl. Pak se rozrazily dveře. Dovnitř vešel otec. Když viděl tu spoušť, jeho oči potemněly a zahleděly se přímo na mě. Za chvíli přišla matka.
"Co to má znamenat?" Vykřikl po mě.
"Já.. jsem si jen chtěla hrát." Řekla jsem a poté co jsem to vyslovila, jsem cítila, jak mě začaly pálit oči.
"Hrát si máš ve svém pokoji! Máš zakázáno používat ty schopnosti!" Křikl. Začala jsem plakat. Neměla jsem ráda, když po mě otec křičel. Ovinula jsem ruce kolem těla.
"Omlouvám se." Vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. A pak to všechno začalo. Vše kolem začalo mrznout. Na všem kolem mě byl teď led a sníh. Matka ke mně chtěla přijít, ale otec ji zastavil a vykročil ke mně on sám.
"Nemůžeš si dovolit, aby to někdo zjistil." Řekl. Pak mě vzal silou za ruku a zavřel mě do mého pokoje.

Probudila jsem se s uslzenou tváři. Cítila jsem obrovskou tíhu na srdci. Cítila jsem úplnou bezmoc.
"Jsi v pořádku?" Zaslechla jsem starostlivý hlas. Podívala jsem se směrem k ní.
"Jen zlý sen.." odpověděla jsem a utřela si slzy. Přistoupila ke mně a sedla si.
"Mužů ti pomoct, jestli chceš." Řekla. Jsem tu už pár dní. Za tu chvíli jsem však zjistila, že Wanda je velice milá dívka. Taky mi řekla, proč mě nikdo nemůže najít, i když mě může najít Loki nebo Thor. Její kouzla jsou vážně mocná.
"Jak.." Řekla jsem. Nebyla to otázka, spíš smutné povzdechnutí.
"Pojď se mnou." Řekla, vstala a odešla. Pocítila jsem podivný pocit v břiše.

Šla jsem tiše za ní. Vedla mě temnou chodbou bůh ví kam. Přála jsem si, aby tohle všechno už skončilo. Abych se vrátila domů, ke své rodině a ke svému lidu. A k Lokimu.
Jakmile jsem si na něj vzpomněla, cítila jsem slzy v očích. Jak dlouho tady vůbec ještě budu? Jak tohle všechno dopadne?
"Sedni si." Řekla mi Wanda, když jsme došli do jakési místnosti. Jediná židle byla uprostřed. Poslechla jsem.
"Výborně." Pronesl mě už dobře známý hlas. Ultron přišel do místnosti. Přiletěli nějací roboti a k železné židli mě pevně přivázali. Začala jsem být neklidná. Vím, že bych Wandu přemohla, ale popravdě.. já jí nechci ublížit. Cítila jsem na sobě cizí pohledy.
"Začneme." Řekl. Wanda si stoupla přede mně.
"S čím?" Zeptala jsem se vyděšeně. Měla jsem sucho v puse.
"Musíme ti vymazat paměť. Na všechno a na všechny. Budeš zcela bez minulosti, budeš mít na paměti jenom nás. Je to nutné." Řekla Wanda a dala mi ruce k hlavě.
Tohle jsem ale nemohla dovolit. Nemohla jsem dovolit, abych ztratila vzpomínky na všechny, koho mám ráda. Na domov, přátele, rodinu. Škubla jsem sebou. Silně. A znova.
"Začni!" Křikl po Wandě.
"Ne!" Křikla jsem po ní. Wanda však neposlouchá mě. Začala. Viděla jsem celý svůj život. Cítila jsem všechny pocity znova. Bolest, strach, lásku, hněv. To všechno v jedné jediné vteřině. A pak- nic. Viděla jsem jen Wandu, Ultrona, Pietra a jejich impérium. Naše impérium.

"Pojď ke mně." Řekl mi Ultron. Pásky samy povolily. Poslechla jsem. Stoupla jsem si a vydala se k němu. Kousek před ním jsem se zastavila.
"Kdo je tvůj bratr?" Zeptal se mě. Odpověděla jsem pravdou.
"Nemám bratra."

...

Z pohledu Wandy Maximovové :

Stála před ním. Naprosto nehybně a poslušně. Už si nic nepamatuje.
"Tvé jméno je Frozen." Pronesla jsem k ní. Otočila se na mě.
"Já vím." Řekla a usmála se na mě. Vypadá jinak. Má tak podivně veliké vykulené oči a skoro ani nemrkne. A to hlavní. V jejích bílých vlasech byly pramínky modré. A její oči měly barvu té nejsvětlejší modré. Bylo to trošku děsivé.
"Jaký je náš úkol?" Zeptal se jí Ultron. Neváhala.
"Zničit Avengers." Odpověděla. Její nýnější dokonalost mě začala znepokojovat. Co když jsem udělala chybu?