Because I'm a monster

Black shadow

Ahojky, jsem zpět! :) Mám tu pro vás další pokračování. Video, které máte tady ke shlédnutí jsem pro vás vytvořila sama. Je to trailer k částem, které budou následovat. Doufám, že se bude líbit! :)) a strašně moc děkuju za přečtení, hlasy a komenty! :3

Z pohledu Thora:

Už jsou to dva roky. Dva roky, co je Loki pryč. Celestie nevycházela ze svých komnat. Naposledy jsem ji viděl na balkoně, před několika týdny. Dívala se, jak zapadá slunce.
Seděl jsem u stolu a vidličkou popichoval do salátu, který jsme měli na snídani. Matka a otec jedli tiše. Nechal jsem jídla. Musel jsem myslet na Jane. Co asi dělá?
Často jsem chodil za Heimdallem, aby mi řekl, co dělá. Bifrost se stavěl znovu, protože když byl duhový most zničen, Bifrost se zřítil. Pak do místnosti vběhl jeden ze stráží. Viděl jsem, jak matka leknutím nadskočila.
"Pane!" Křikl. Otec vstal a tázavě se na něj podíval.
"Co se děje tak důležitého, že nás rušíš při snídani?" Zeptal se otec.
"Heimdall vám posílá zprávu. Jde o Midgard."
"Co je s ním?"
"Byl tam viděn a zajat.." strážný hlasitě polkl a pokračoval
"Loki.." dořekl a uklonil se s pěstí na srdci. Otec vstal. Loki žije? Co by na to řekla Celestia? Taky jsem vstal.
"Půjdu tam já otče." Pronesl jsem. Otec se na mě otočil.
"Dobrá tedy. Máš mé svolení. Už mnohokrát jsi za poslední dva roky odešel na jinou planetu nastolit mír a vždy se ti to podařilo." Odvětil otec. Přikývl jsem a odešel. Původně jsem chtěl jít Heimdallem, ale rozmyslel jsem si to.
Zamířil jsem k pokoji Celestie.
Došel jsem před dveře a ztěžka si oddychl. Celestia už nikomu neotevírá. Změní to zpráva o Lokim?
Zaklepal jsem. Nic.
"Celestie?" Zvolal jsem. Žádná odpověď. Ticho.
"Celestie prosím otevři." Řekl jsem. Slyšel jsem tiché kroky z pokoje, které mířily ke dveřím.
"Odejdi, Thore." Pronesla. Aspoň mě poslouchá.
"Tio, mám pro tebe zprávu, pusť mě dovnitř prosím."
"Ne. Běž pryč." Odvětila smutně.
"Loki žije. A teď je na Midgardu." Pronesl jsem rychle. Zase ticho.
"To není možné..." řekla nevěřícně.
"Tak pojď se mnou na Midgard. Musím už jít." Řekl jsem a čekal. Slyšel jsem jen kroky vzdalující se od dveří. Už musím jít.
Vyšel jsem před palác, roztočil Mjöldir a odletěl k Bifrostu.
Heimdall tam čekal. Jen jsem kývl. Heimdall kývnutí opětoval. Roztočil jsem Mjöldir a už jsem mířil na Midgard. Možná uvidím Jane. Napadlo mě. Cítím Lokiho přítomnost. Nedaleko.
Letěl jsem za "poutem" odkud jsem cítil jeho přítomnost. Letěla tam nějaká věc. Přistál jsem tomu na střeše. Otevřely se dveře. Skočil jsem dovnitř a pak ho spatřil.
Seděl tam jak hromádka neštěstí. Tohle přísloví mě naučila Jane.
Loki na mě vyjeveně koukal. Odrazil jsem nějakou plechovku, co se ke mně blížila. Vrhl jsem se k Lokimu, přetrhl pásy, které ho věznily, chytl ho a odletěl s ním ven.

Z pohledu Lokiho:

Jeho stisk byl silný. Mířili jsme k zemi. Pak udělal něco, čím mě naštval. Hodil mě na zem, když jsem se "doklouzal" po prachu a hlíně až k okraji skály, na které jsme přistály.
"Au.." vylezlo ze mně. Bolestivě jsem se zasmál.
"Taky tě rád vidím, Thore." Pronesl jsem a začal se zvedat. Thor pustil kladivo k zemi, vydal se ke a chytl mě pod krkem.
"Mysleli jsme, že jsi mrtvý." Řekl po chvilce a povolil stisk.
"Truchlil jsi?" Zeptal jsem se sarkasticky a nadzvedl jedno obočí.
"Ano. I Celestia." Pronesl a pustil mě. Celestia. Jak je jí? Co dělala ty roky? Vzpomněl jsem si na poslední vzpomínku na ni. Plakala. A všechno mrzlo. Toho se tak bojí? Ví o tom Thor?
Podíval jsem se na něj.
"Věděl jsi o tom?" Pronesl jsem a všiml si, že ze mně vyšel jen šepot. Thor se na mě podíval a smutně se usmál.
Věděl, o čem mluvím.
"Ano, věděl jsem o tom." Řekl nakonec.
"Proč to tají?" Výlétlo mi samo z pusy. Rychle jsem zase zavřel pusu a otázky litoval.
Thor chtěl odpovědět, ale rozmyslel si to.
"Co tady děláš?" Zeptal se.
"Přišel jsem vládnou Midgardu, co myslíš?"
"Proč?"
"Co tady děláš ty Thore, jsi tu kvůli mně?" Zeptal jsem se a vyhnul se tak jeho další otravé otázce.
"Kolik temné energie musel Všeotec shromáždit, aby tě přenesl sem, na tvoji milovanou planetu?"
"Téhle planetě vladnout nebudeš. Vrátíš se se mnou na Ásgard." Pronesl Thor a rty sevřel do jedné linky.
"Ne. A až zcela ovládnu temnou moc Teseraktu, tak.." začal jsem.
"Kdo ti tu moc dal poznat?" Skočil mi do řeči Thor.
"Dej mi ten Teserakt" Dokončil.
"Ne.." Řekl jsem. Thor se na mě zamračil. V tu chvíli měl v ruce kladivo a napřahoval se.
"Nevím, kde je a bez něj mě na Ásgard nedostaneš."Pronesl jsem rychle.
Thor ke mně přistoupil.
"Dobře mě poslouchej, Loki.." začal, ale pak ho něco smetlo dolů pod skálou, na které jsme stáli.
"Poslouchám." Pronesl jsem sarkasticky. Podíval jsem se dolů. Stál tam Thor a naproti němu ta plechovka, co mě dostala, když jsem přinutil ty hloupé Midgarďany přede mnou kleknout. Začali bojovat. Téhle chvíle musím využít a utéct. Otočil jsem se, abych odešel. Ustrnul jsem. U krku jsem měl položenou dýku. Víc bych se nadechl a měl podříznuté hrdlo. Dýku držela černá postava. Nebyl mu vidět ani kousek kůže. Měl kalhoty, vysoké boty, plášť, kapuci přes hlavu a šátek přes obličej, jediné co mu bylo vidět byly oči, ale byla tma, takže mu kapuce tvořila stín, nešlo na něm vidět nic. Vyděšeně jsem postavu sledoval. Dole jsem slyšel ohlušující ránu. Podíval jsem se na "černý stín" a dal ruce nahoru na znamení, že se vzdávám. Postava lehce naklonila hlavu, jako by se někam dívala. Asi za mně. Zaposlouchal jsem se a všiml si, že hluk dole ustal.
"Běž dolů." Pronesla postava hlubokým hlasem. Radši jsem poslechl a se stále zdviženýma rukama sešel ze skály a mířil k Thorovi. Byla tam ta plechovka a ten voják, se kterým jsem bojoval. Nechápavě se na mně dívali. Lehce jsem se pootočil a zjistil, že stín za mnou už není.
Plechovka na mě namířila ruku a chystala se vystřelit.
"Jen se hni zelenáči. Poď sem a žádný kraviny." Řekla plechovka.
Kra co? No to je jedno. Pomalu jsem došel až k Thorovi. Viděl jsem kolem pár polámaných stromů. Plechovka zase zamířila na mě. Uskočil jsem.
"Nic nedělám, uklidni se!" Štěkl jsem po něm. Je to cvok. Pak jsem si ale všiml, že nemíří na mě, ale za mě.
"Někdo tam je." Řekla plechovka a vzlétla. Za mnou ruplo pár větviček. Plechovka se tam rychle vydala. Všichni jsme se otočili, ale nikoho a nic jsem v té tmě neviděl. Chvilku bylo ticho, čekal jsem, jestli se plecháč ještě vrátí, ale už jsem neviděl ani jeho.
Pak vedle nás něco žuchlo na zem. Byla to ta postava, která mě ohrožovala.
"Špehoval nás." Pronesla plechovka. Už jsem si vzpomněl, myslím, že mu říkají Stark.
Ten voják došel k postavě.
"Kdo jsi?" Zeptal se. Postava se začala zvedat, ale ten voják ho zase shodil zpět na zem. Myslím, že mu ta plechovka řekla Kapitán.
Voják sáhl postavě na obličej a strhl jí šátek. Snažil jsem se rozpoznat, kdo se za maskou skrývá, ale tma postavě pořád dělala stíny na obličeji. Pak mu strhl kapuci.
Zprudka jsem se nadechl a Thor taky.
"Ono je to ženská?!" Zeptala se plechovka.
Byla to ona. Celestia. Co tady dělá? Zaplavily mě vzpomínky. Jak krásný je její úsměv. Vzpomněl jsem si na chvíle s ní. Pak na ni, jak pláče, když padám do Červí díry. A pak na dva dlouhé roky, kdy jsem na ni mohl pouze vzpomínat a myslet si, že už ji nikdy neuvidím.
"Tio.. co tady děláš?" Zeptal se Thor. Její první pohled spočinul na mě. V jejích zelených očích jsem viděl obavy.
"Nemůžu tě přece nechat jít samotného.." pronesla.
"Počkat, hele vikingu, ty ju znáš?" Zeptal se Stark.
Thor na něj nechápavě pohlédl, než pochopil, že to bylo na něj.
"Jistě.. je to má sestra." Řekl. Celestia si stoupla.
"No ty vole. Hele Muflone, tebe sem k nám dostala baba?" Pronesl jízlivě Stark a začal se hlasitě smát. Naštvaně jsem se na něj podíval. Thor se lehce usmál.
Voják přistoupil k Celestii.
"Jak se jmenuješ?" Zeptal se jí. Celestia od něj trošku odstoupila.
"Celestia." Odpověděla.
"Nemusíš mít strach, neublížímže ti." Řekl Kapitán. Blbej název. Myslím, že ona má
spíš strach, aby neublížila ona tobě. Pomyslel jsem si. Pak přiletělo to letadlo, kterým jsem už letěl. Za ty dva roky, jsem od Midgarďanů hodně pochytil. Letadlo přistálo a dveře se otevřely.
"Jdeme." Řekla plechovka, když se konečně přestala chechtat. Kdybych mohl, zlomil bych mu vaz. Šel jsem s Thorem, z druhé starny vedle něj šla nejistě Celestie, před námi šel Kapitán a za námi plechovka, která se zase rozchechtala.
Vstoupili jsme do letadla. Ta zrzka, která to pilotovala se na nás otočila.
"Kdo to je?" Zeptala se a nechápavě kývla hlavou k Thorovi a Celestii.
"Spojenci." Pronesl Kapitán a pokynul na ně, aby si sedli. Plechovka mě silou usadila hned naproti nim. Pak si šla sednou kousek dál. Dveře se zavřely a my vzlétli. Podíval jsem se na ni.
Je pořád stejná a stejně vystrašená. Třela si o sebe nervózně dlaně. Rukavice. Toho jsem si mohl všimnout. Zachytila můj pohled a opětovala ho. Pak se podívala na Thora. Něco mu zašeptala do ucha a on jen přikývl. Snažila se, aby se na mně nepodívala. Pak přišel Kapitán a něco jim začal vykládat, takže jsem na ni už neviděl.