Because I'm a monster

He is gone

Ahojky, tak tu pro vás mám další díl, omlouvám se, že jsem sem teď nic nedala, neměla jsem čas. Snad se bude líbit :) a omlouvám se za chyby :)

Z pohledu Celestie:

"Jak se sem dostal?" Zeptala jsem se a všimla jsem si, že se mi třepe hlas. Bála jsem se, že znám odpověď.
"Musel ho sem poslat Loki." Odpověděl Hogun.
Strnula jsem. Zavřela jsem víčka a potlačila slzy.
V dálce něco vybouchlo. Vzpamatovala jsem se, vytasila svoje dýky a vyběhla ven. Ostatní běželi za mnou. Pak mě někdo chytl za zápěstí.
"Počkej. Je tu kvůli tobě a mě." Řekl Thor. Vytrhla jsem se mu a nechápavě na něj prohlédla. Viděla jsem tu dívku, Jane, a její přátele, byli stejně vyděšení, jako teď já. Do rozhovoru se vložila Sif.
"Potřebuje se zbavit následníka trůnu." Pronesla a pohlédla na mě, při jejích slovech mě zamrazilo.
Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala zlé myšlenky, otočila jsem se a ztuhla jsem. Ničitel mířil přímo k nám. Bála jsem se nejhoršího.
Byl by toho Loki schopen? Proč se ke mně tedy choval tak mile? A pak mi to došlo. Chtěl odlákat moji pozornost.
Mezitím, co jsem stála mě předběhl Thor.
"Loki..." pronesl. "Jestli jsem ti nějak křivdil, nebo ti ublížil, tak se ti omlouvám." Řekl Thor a Ničitel se zastavil kousek před bratrem.
Vím jak tohle funguje. Loki je na druhé straně a ovládá Ničitele pohyby svým vlastním tělem a pomocí mysli.
Ničitel se otočil k odchodu. Oddychla jsem si úlevou. V tom se ale zprudka otočil a odrazil Thora takovou silou, až jsem slyšela křupnutí. Z hrdla se mi vydral výkřik při pohledu na bratra. Zůstal ležet na zemi, měl na sobě pohmožděniny. A nehýbal se. Rychle jsem se rozběhla k němu. Byla u něj ta dívka, Jane. Držela jeho obličej v dlaních a něco říkala. Měla slzy v očích.
Prudce jsem u bratrova těla zabrzdila a padla k němu na kolena. Koukala jsem na něj se slzami v očích a natáhla k němu ruku, ale nedotka jsem se ho.
Všimla jsem si, že Sif, Hogun, Volstagg a Fandral bojují s Ničitelem.
Prohlédla jsem zpět na bratra a zavřela oči.
Otče prosím, zachraň ho.
Vyslala jsem myšlenku k otci a vzlykla. Pak mě popadla obrovská zlost. Vstala jsem, otřela si uslzené oči a otočila se na Ničitele, který od sebe odhodil všechny bojovníky.
"Snažil ses mi zamotat hlavu..." řekla jsem a Ničitel na mě pohlédl.
"Zabil jsi mi bratra. Zradil nás. Zradil vlast." Křikla jsem po něm. Vím, že mě Loki slyší.
Rozběhla jsem se proti němu a vší silou ho odkopla. Vytáhla jsem dýky.
V tom se ozvalo hřmění a všude lítaly blesky. Zvedl se takový vítr, že jsem se musela něčeho chytit.
Pak jsem ho uviděla. Vedle Jane stál bratr s Mjöldirem v ruce, ve své zbroji.
Cítila jsem, jak se mi na tváři objevil úsměv. Oddychla jsem si a zdvihla hlavu k nebi.
Děkuju. Poslala jsem k nebi.
Pak Thor vyletěl a srazil Ničitele k zemi. Potom ho chytl a vyletěl s ním k nebi, kde se začal tvořit obrovský tmavý vír.
Viděla jsem Ničitele, jak se chystá po něm plivnout oheň, ale Thor přivolal blesky díky kladivu a vší silou je poslal na Ničitele. Potom se objevila obrovská záře a všechno ustalo. Vír, vítr, všechno. Nikde jsem neviděla Ničitele. Je pryč.
Poté k nám přiletěl Thor. Jane se na něj usmála. Odrazila jsem se od země a silně ho obejmula. Ovinul kolem mě ruce a taky mě obejmul. Měl zase svou sílu, takže jsem mohla tak tak dýchat.
"Musíme domů." Řekl po chvilce a pustil mě. Jen jsem přikývla a podívala se na ostatní. Jen se na mě lehce usmívali. Čekala jsem, že půjdeme hned, ale Thor přešel k Jane. Něco jí řekl, ale nerozuměla jsem mu. Ona jen přikývla, podívala se na mně a zpět na Thora. Pak se k němu natáhla a políbila ho.
Musela jsem stále přemýšlet nad Lokim. Co se to se mnou děje?
Odvrátila jsem pohled a pohlédla na malé městečko. Něco ještě stále hořelo, všude byl prach a hlína, okna byla bez skel. Z myšlenek mě vytrhl Thor, který mi položil ruku na rameno. Zvedla jsem hlavu a oplatila mu úsměv. Můj malý bratříček už vyrostl. Nad přemýšlením o mé rodině se mi zastesklo po matce.
Thor mi zmáčkl rameno. Podívala jsem se za sebe na Jane a její přátele. Byla to dívka a muž, už starší.
Přešla jsem k nim a lehce se jim s pěstí na srdci uklonila.
"Mnohokrát děkuji, že jste se postarali o mého bratra." Odvětila jsem a prohlédla na muže, který ke mně přišel.
"Jmenuji se Erik Selvig. Moc mě těší.. Celestie?" Pronesl s otazníkem na konci. Bojí se, aby jeho první dojem nebylyl drzý. Je milý. Lehce jsem se usmála a prohlédla mu do očí.
"Ano, smíte mi říkat Celestie." Pronesl jsem.
"Měli bychom jít." Sif. Otočila jsem se na Jane. "Sbohem Jane." Řekla jsem. Jen kývla hlavou.
Otočila jsem se zpět Thora a kývla na znamení, že můžeme jít domů.