Jeden Okamžik

Padesát pět.

"Který pokoj je myslíš její?" zeptám se.

"No předpokládám, že tenhle," ušklíbne se a ukáže na pokoj, kde je cedulka Cadence.

"Aha," řeknu zaraženě a ona se zasměje.

Modlím se abychom tam nenačapali nějakou dvojici, ale naštěstí je pokoj prázdný.

"Taaak," otevře Grace skříň. Na věšáku a v poličkách je naštěstí ještě pár kousků oblečení.

Nakonec vytáhne nějaké tričko s krátkým rukávem a džíny. "Doufám, že mi to bude," prohlásí.

"Tak to zkus. Já zatím půjdu ven, pak mě zavolej," nejradši bych tam zůstal, ale nechci působit tak, že myslím jen na jedno, proto vyjdu na chodbu.