Jeden Okamžik

Konec.

Za jednu ruku jsem držel mou malou dcerku Katie. A za druhou mou ženu Lisu.

Lisa byla má druhá láska. S Grace jsme spolu chodili dva roky, bohužel se pak s rodinou musela odstěhovat do Seattlu a to náš vztah nevydržel. Na vysoké škole jsem se seznámil s Lisou a nechci znít jako z romantických filmů, ale byla to láska na první pohled. Po skončení studia se nám narodila naše malá Katie a já jsem za ni neskutečně rád.

Právě jsme se procházeli po parku a já se hádal s Katie, že na oběd nepůjdeme do fastfoodu, ale do normální restaurace.

Když vtom jsem tě spatřil. Seděla jsi na lavičce. Málem jsem tě nepoznal. Vlasy jsi teď měla obarvené na červeno a na ruce jsi měla tetování. Seděla jsi vedle nějáké jiné dívky a něčemu jste se smály.

A najednou se naše pohledy střetly. Věděla jsem, že jsi mě hned poznala, tak jako já tebe. Chvíli jsme na sebe jen hleděly a pak si váhavě zvedla ruku na pozdrav a usmála jsi se.

Já udělal totéž. "Ahoj Tori," řekl jsem neslyšně, ale tys to pochopila.

"Ahoj Charlie," zaartikulovala jsi a já jsem se na tebe naposledy usmál a upřel pohled zpátky na mou rodinu.

Pletl jsem se. Lisa není moje druhá láska. Je třetí, a konečně ta pravá. Miloval jsem tě Tori. Šíleně jsem tě miloval. Ale ta Tori, kterou jsem zbožňoval už tu není. Ta měla blonďaté vlasy, měla stejný smysl pro humor jako já a byla to má nejlepší kamarádka.

Ale ten den ještě s podivnými setkáními neskončil.

Večer téhož dne jsem venčil našeho pejska- fenku Allie, když jsem spatřil Lucase.

Nemohl jsem věřit svým očim. Nic se na něm nezměnilo. Nazrzlé vlasy mu padaly do očí a na sobě měl logo s univerzitou Harvard. Vsadím se, že tam nechodil.

Pomalu jsem na něj hleděl, dokud si on nevšimnul mně. Nejdřív mě jen přejel pohledem a pak mě poznal. Nevěřícně na mě zíral. Šel jsem směrem k němu. Vypadal vyděšeně.

"Vzpomeneš si na ni ještě někdy?" řekl jsem tichým, ale silným hlasem.

"Nevím o čem to mluvíš," zamumlal. Vrazil jsem mu pěstí do brady a on si ji bolestivě promnul.

"Mrzí tě to aspoň?" řekl jsem teď už hlasitě.

"Charlie.." sykl bolestně.

"Na něco jsem se ptal," trval jsem na svém.

"Vážně nevím-" přistála mu další rána.

"Mlátil jsi ji, ty zmetku. Mlátil jsi mou nevinnou sestru. Víš proč se zabila? Kvůli tomu, že už to nesnesla. Tak bys aspoň mohl říct, že si na ni vzpomínáš a nedělat, že nevíš o kom je řeč," beze slova na mě hleděl.

"Mrzí mě to," zašeptal, "vážně. Každý den."

A já odešel.

Vrátil jsem se do svého normálního života a pokoušel se na to zapomenout, Tori. Na Lucase. A i na tebe. Na tvé nové já.

Mám nový život. Lepší život. A jsem šťastný.

Sbohem Tori,

Tvůj Charlie