Dvacet devět.

123 11 0
                                    

Ale uvnitř mě to drásalo. Tělo mi hořelo od vzteku i touhy. Jednou jsem hned potom, co jsi odešla, vyběhl na zahradu a rozbil mámin nejoblíbenější ručně zdobený květináč.

Pak jsem se vymluvil, že ho nějáká toulavá kočka shodila ze zahradního stolku, ale cítil jsem výčitky svědomí.

Celé dny jsem pak hledal podobný.

Jeden Okamžik Kde žijí příběhy. Začni objevovat