Jeden Okamžik

Padesát šest.

"Můžeš," zavolá Grace a já vejdu zpátky.

A sakra.

Cadence byla očividně o trošku drobnější než Grace, protože džíny jí těsně obepínají dlouhé nohy a tričko je asi také těsnější, než by mělo být. Ale to vše jen podtrhovalo její hezkou postavu.

Nejistě si zastrčila pramínek světle hnědých vlasů za ucho.

"Myslím, že je mi to trochu... těsné?" nervózně se zasmála.

Postavil jsem se vedle ní a podíval se na její odraz v zrcadle.

"Myslím, že jsi nádherná," zašeptal jsem.

Otočila se ke mně a pak mi hleděla do očí.

"Vážně?" zeptala se také šeptem.

"Vážně," hleděl jsem jí do očí.

Ze zdola zde doléhala hudba a smích, pokoj byl osvětlen jen lampou v rohu místnosti a já slyšel jak se jí zpomaluje dech.

A pak jsem se k ní pomalu nahnul a políbil ji.