Sedmdesát pět.

85 7 0
                                    

Rychle seběhla po schůdcích dolů, rozběhla se ke mně a já jí zvedl do vzduchu. Rozesmáli jsme se a ona mi pak věnovala polibek.

"Jsi krásná," pošeptal jsem jí do ucha. A ona se mi upřeně podívala do očí.

"Děkuju," pohladila mě po tváři, "dneska se mi nechce do školy," pokračovala.

"Tak nepůjdeme," odvětil jsem a ona mě chytla za ruku.

"Rodiče jsou v práci."

Jeden Okamžik Kde žijí příběhy. Začni objevovat