Jiná krev

Kapitola 8.

Nechce se mi vstávat. „Snad nás jednou nechá vyspat!" Zakřičím do polštáře a i na Crystal. A ta se akorát tak zasměje. „Jednou snad jo." Odpoví mi.

Došly jsme na místo, kde se scházíme každé ráno. „Jsme tu jako první. Stal se zázrak nebo co?" Řekne Crystal a teď se pro změnu zasměji já. Usedáme na lavičku, na kterou zachvíli za námi přijde Lucas. Sedne si vedle mě a povídá. „Dobrý?" „Dobrý" odpovím. Ale zůstává dál sedět vedle mě. Všichni do dalších pěti minut přišli. „Dnes nebo zítra budeme mít přestávku, že nebudeme běhat. Kdy ji chcete?" Zeptal se Lucas. „A zítra nás necháš vyspat?" Zeptal se nějaký kluk, který seděl vedle Petera ale Nick to nebyl, ale také seděl vedle něho akorát na druhé straně. „Ano, nechám" odpověděl. „Tak dneska si zaběháme" křičeli jsme. „Tak dobře, dejte si rozcvičku." Dnes je krásně, neprší, svítí slunce. Dobré počasí. Rozcvičku zvládáme celkem rychle a už běžíme kolem jezera. Pořád stejná formace, Lucas, Nick a já jsme první. Opět si to zapsal a poslal nás na snídani. Také na snídani sedíme úplně stejně jako ostatní dny. Naproti mě a Crystal sedí Nick a Peter. Tentokrát jsem snědla chleba namazaný máslem a medem. A ve skleničce jsem měla nalitý pomerančový džus. Vše bylo dobré. Kluci s Crystal se tam o něčem baví a já vůbec nevnímám, prostě neposlouchám. Nemám tady co dělat, tak půjdu si sednout ven na lavičku a čekat než přijde Lucas. Už přichází Lucas a sedá si opět vedle mě. „Sejdeme se dnes a řekneš mi teda tvůj názor na ten případ?" Zeptá se přátelsky. „Můžem, kolik je ti vlastně let?" Ježíši co jsem to řekla? Já jsem magor. Proč se na to ptám? Sice mě to zajímá ale no prostě to je divný. „19" odpoví. „Takže tu učíš teprve první rok?" Znovu se zeptám. „Jojo" „A jak tě to baví?" „Je to tu fajn, už když jsem tady byl poprvé na výcvik, hned se mi tu zalíbilo. A co ty? Tobě všechny jde což je jedině dobře, takže ti to rodiče řekli už když jsi byla malá?" „Ne neřekli, řekli mi to ráno v den odjezdu ale ke sportu mě nabádali už od malička. Tebe?" „Aha, mě to taky řekli v den odjezd a tak sportuju od malička. Baví mě to." „Co budem teď dělat?" Přišel tam Nick a vyrušil nás z rozhovoru, který mě velice potěšil. „To vám řeknu až tady budete všichni." „No my tu už jsme všichni" řekl Nick s pobavením. „Aha toho jsem si nevšiml" odpověděl. Vlastně ani já jsem si toho nevšimla. „Budeme házet nože na terč. Tak pojďte za mnou." Zavedl nás do volného prostoru, kde byli terče. Pro každého jeden. „Vysvětlím vám jak se to má vrhat. A pak už to budete zkoušet sami." Vše nám vysvětlil a všichni si to zkusili. A pak obcházel ty, kterým to nešlo. „No do háje" zakřičela nějaká holka, která stála vedle mě. Podívala jsem se co se stalo. Ona si pravidla ruku nožem. Nože, které jsem držela v ruce jsem odhodila na zem a utíkala za ní. Bylo to takové zranění, že šla až vidět kost. Holka se rozbrečela. Neznala jsem její jméno nic. „Lucasi" zakřičím na něho. Ihned přiběhne. „Co se děje?" Ptá se zmateně. „Ta holka, nevím jak se jmenuje, si probodla ruku!" Mluvím v rychlosti. „Ok, chápu." Odtrhl si od trička kousek látky a ovázal jí to kolem krvácející rány. Všichni se kolem nás shromáždili. „Odvedeme tě na ošetřovnu, pojď semnou Sarah a nikdo nebude vrhat dokud tu nebudu!" Rázně jim nařídil. na ošetřovně, ji ošetřili a nechali si ji tam. S Lucasem jsme už šli mlčky zpátky. „Co to tady děláš? Nicolasi!" V rychlosti položil nůž na zem. „Seš snad hluchej nebo co? Neumíš uposlechnout? Trest tě nemine a bude přísnější než měly holky za zaspání!" Je docela naštvaný jak koukám. Pak už jsme dál vrhali. Na konci si opět do toho svého papíru zapsal komu to šlo a podobně. Já se trefila skoro většinou. „Nejlepší vrhačka nožů byla Sarah" oznámil Lucas. To mě potěšilo. Usmála jsem se. „Můžete jít na oběd." Pustil nás. Na oběd byli zapečené těstoviny se zeleninou. No jako bylo to takové dobré, prostě to chutnalo zdravě. Tentokrát naproti nám neseděli kluci. Byla jsem celkem ráda. Aspoň jsem se na něco mohla zeptat Crystal. „Co se tam vlastně stalo s tím Nickem?" „Kde? To s těma nožema?" „Jo to myslím." „Tak Nick začal frajeřit, že je prostě nejlepší a že je rebel. Ze začátku tam začal vyhrožovat, nějaký holce menšího vzrůstu, tak že ji dal nůž pod krk a že prostě se vsadí, a kdo dřív trefí střed, tak tomu druhému řízne do ruky. Samozřejmě chudák holka s tím moc neuměla." Odpověděla Crystal. „To je takovej kretén" vydechnu. Pomale se zvedáme a odcházíme do chatky na odpočinek. „Co jsi měla za ten trest?" Zeptá se Crystal, když už jsme v chatce. „Chtěl abych mu řekla, jaký názor mám na případ, když nováček graptura zabila malou nevinnou holku. Ty?" „Aha, s Amy jsme nadepisovaly dopisy, prý budou rodičům posílat jak se jejich dětem daří a podobně." „Aha" odpovím ji na to takovou chabou odpovědí. V odpolední pauze, jsem se strašně nudila. Crystal usla a já se šla projít ven. Zastavil mě Nick. „Co chceš?" zeptám se ho otráveným tónem. „Vše ti vysvětlit a udobřit se." „Na to jsi měl myslet dřív, než jsi vyhrožoval té bezbranné dívce. Nejsi vůbec takový, jako jsme si všichni mysleli." Odpovím mu a jdu pryč chytne mě za ruku a pořádně stiskne. „To bolí, nech toho" zasyčím na něj. „Až mě to necháš vysvětlit" trval na svém.  A já se mu dál vzpírala, až mi téměř otočil ruku. „Řekla jsem nech mě být!!" Zaječela jsem na něho. V tu chvíli tam přiběhl Lucas. Odtrhl ho ode mně. Konečně. „Neslyšel jsi ji?" říká Lucas. „Toto ti jen tak neprojde chlapečku." Zakřičel na Nicka, který už s nezájmem odcházel. „Seš v pořádku?" ptal se ochranitelsky. „Jo, jsem v pohodě." Odbyju ho. „Ukaž tu ruku" nemá cenu se bránit, Lucas by se na tu ruku stejně podíval. „Budeš tam mít asi modřinu, jeho stisk byl velmi pevný, ale budeš v pořádku." Povzbudil mě. „Odpolední výcvik zruším. A přijdeš pak po večeři zamnou? Skrz ten případ." Řekl a odešel aniž by čekal na mou odpověď.

Po poledním odpočinku, jsme se sešli jako vždy a Lucas oznámil, že odpolední výcvik se ruší, že si můžeme dělat, co chceme. Já se vrátila do chatky a nudila se.

Omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitola, ale neměla jsem náladu ani nápad k psaní, tak snad mi to omluvíte :)