Jiná krev

Kapitola 10.

Probouzím se v cizí v posteli. Co to má znamenat? Když se z jednoho boku otočím na druhý spatřím vedle sebe Lucase. Také už vzhůru.„Dobré ráno," pozdraví mě. Nevěřícně koukám.

O pár hodin dříve

Polibek mu oplácím. Je to nádherný pocit, cítím něco jiného než s Noahem. On je jiný. Je hodný. „Promiň, já to musel udělat. Už delší dobu chci a teď se mi naskytla ta příležitost, promiň," začal se omlouvat, což vůbec nemusí. „Nemusíš se omlouvat. Popravdě já už to taky chtěla udělat." „Nechceš jít ještě dovnitř?" nabídne mi. „Klidně," přijmu jeho nabídku. Oba si lehneme na postel na záda a koukáme do stropu. „Jaká je tvoje oblíbená barva?" zeptám se nevědmoky. „Modrá, tvoje?" oplatí mi otázku. „Taky modrá," stejná barva. To docela potěší, že máme něco společného. „Náhoda? Nemyslím si," poví. A oba dva se začneme smát. „A číslo?" zeptá se tentokrát Lucas. „Sedm, šťastné to číslo," odpovím. „Také," odpoví a k tomu se usměje. „Měla bych už jít jsem unavená," říkám, trochu sklesle. Nechci odejít z jeho přítomnosti. Cítím se u něj v bezpečí, které mi nikdo jiný nedokáže poskytnout. Jak jsem byla unavená, takjsem usnula, vedle Lucase, který byl ještě vzhůru. Po chvíli také usnul.

Právě teď

„Co tady dělám?" ptám se ho, ale pomale si začínám vzpomínat. „Už jsem si vzpomněla, co se včera večer událo," doplním svoji větu. „Takže my dva teď spolu chodíme?" otázám se ho. „Ano, teda asi jo. Podle toho jak to chceš ty, protože já to chci," odpoví mi. „Ano chodíme spolu, já to také chci," odpovím mu a na tváři se mi objeví malý úsměv. Lehce ho políbím, vstanu z postele a jdu do koupleny, kde se trochu upravím. „Půjdem na snídani?" „Jo jdem," odpoví mi. Lucas si šel sednout k pedagogickému sboru, dalo by se v celku vzato říct a já šla najít Crystal, kde sedí. Bylo mi jasné, že nbeude sedět tam, kde jsme sedávaly s Peterem a Nickem. Když jsem to ale uviděla, tak jsem šíleně zírala. Ona seděla s nimi. Asi kvůli Peterovi. Šla jsem také za nima, s nikým jiným se tu moc ještě neznám. Ale nechtělo se mi tam, tak jsem v rychlosti snědla své jídlo a vytratila se. V chatce si vyčístím zuby, ještě jednou se učesu kartáčem protože Lucasův hřeben mi ty moje vlasy moc nerozčesal. Odlíčím se, protože Lucas ve své chatce nic takového nemá, že bych se tam včera večer mohla odlíčit a nanesu řasenku. Posadím se ke stolu, kde chci otevřít dopis, který mi došel, ale přijde Crystal. „Ahoj," pozdravím ji. „Čau, no kde jsi byla v noci?" začala vyzvídat. „Na planetě zemi," řeknu s posměchem v hlase. „A ty se bavíš Nicolasem, jo?" otázku ji oplatím, jinou otázkou, na kterou se jí nebude moc chítí odpovídat. „Ne, jen s Peterem, se kterým jdu dnes odpoledne mimochodem ven. Samy dva. Konečně," povídá mi a mě se ulevilo, že se s Nicolasem nebaví, nechci aby jí ublížil. Teď zašla do koupelny ona a já se vrátila k otevření dopisu. 

Milá Sarah,
moc nám nepíšeš ani neodpovídáš. Zamrzí to. Ale aspoň jde vidět, že asi nemáš moc času. To je dobré znamení ne? My si teda myslíme, že jsi si našla přátelé a volný čas trávíš s nimi. Nebylo by ale na škodu, kdyby jsi se jednou ozvala, abychom věděli, že jsi v pořádku. Budeme rádi, když zavoláš a vše nám povíš. Také by nás zajímalo, jak si vedeš ve výcviku. S tátem jsme si udělali takovou menší dovolenou po památkách, abychom neseděli pořád doma. Moc nám chybíš.
S láskou
táta a máma :)

Byl to krásný dopis, a měli pravdu měla bych se jim ozvat, brzy to udělám. Ale myslím, že by je překvapilo, kdybych místo telefonátů, napsala dopis. To by je překvapilo. Ze zásuvky u stolu jsem tedy vytáhla papír, vzala si propisku a začala psát.

Zdravím Vás,
taky mi chybíte. Ano přátelé jsem si našla ale je tu jeden blbej kluk, o tom vám taky klidně někdy povyprávím. Ve výcviku si vedu výborně. Patřím mezi ty nejlepší z naší skupiny. To je jedině dobře, že ano? Tak si to na těch vašich výletech užívejte, ať si užijete krásné prázdniny.
S pozdravem a láskou
vaše Sarah :)

Dopsala jsem, dopis vložila do obálky, nalepila známku a šla najít Lucase, protože nevím, kde se tady posílají dopisy. Ťuk, ťuk... klepu na jeho dveře a bez vyzvání vcházím dovnitř. Zase možná trochu drzé gesto. „Ahoj Lucasi," pozdravím. „Ahoj," přijde ke mě a dá mi pusu na čelo. „Nechci tě otravovat, ale potřebovala bych vědět, kde se tady posílají dopisy." „„Ty a otravovat? To nikdy. Před jídelnou je schránka, kam to hodíš," odpoví mi mile. „Děkuju," slušně poděkuju a chystám se odejít. „Máš k večeru čas? Před večeří?" zeptá se mě. „Ano mám," odpovím. „Tak se sejdem tady, dobře?" „Dobře. To bude naše první rande?" zeptám se. „Ano, bude," odpoví a usměje se. Na rozloučenou mě obejme a já jdu hodit do schránky dopis.

Trochu oddychovější kapitola. Kam si myslíte, že Lucas se Sarah půjdou? Napiště do komentáře :) Ještě píšu další příběh Dům u jezera a byla bych moc ráda, kdyby jste si ho přečetli :)