Jiná krev

Kapitola 12.

Včera byl krásný a volný den. Teď musíme znova vstávat a jít běhat. Naše ranní rutina. Bych to už asi nazvala. Nejvíc se dnes těším, až uvidím Lucase a jeho úsměv. Uculila jsem se.

Po vydatné snídani nás čekala lukostřelba. „Toto je toulec," vzal Lucas do ruky a ukázal, poté pokračoval, „šípy a luk. Každý si vezměte jeden luk a jeden toulec s šípy," dopověděl větu. Stručně vysvětlil, jak máme střílet. Toto bylo docela jednoduché, zbytek skupiny to zvládal líp, než vrhání nožů. Mě to šlo, ale nemám potřebu se tím chlubit, jak to dělá tady Nicolas. Bezcitný Nicolas.

Přišel za mnou Lucas, který mě pohladil po rameně a tím mě rozptýlil. „Koukám, že ti to jde," pochválí mě a ruku z mého ramene už sundal a já vystřelila šíp z tětivy. Minul. „Nějak si netrefila ne?" dobíral si mě. „To proto, že mě rozptyluješ," usměju se. „Ále," odpoví a odejde se dívat na další.

Trefuji se ještě chvíli a pak to ukončím. Jdu si sednout na lavičku za Crystal, která už také dostřílela. Nic si neříkáme. Nevím proč, ale obě sedíme potichu.

„Jděte se naobědvat a pak se sejdeme v tělocvičně," prohlásí Lucas. Zdá se mi, že je z něčeho smutný, vůbec nemám ponětí z čeho.

V tělocvičně už byli všichni a já s Crystal přišly poslední. „Budete trénovat boj. Vím, že jsme si ještě nezkoušeli třeba jak provést úder ale já prvně potřebuji vědět, jak si vedete. Dvojice jsem určil sám." „To bude zas někdo dobrej," postěžovala si Crystal. Na řadu přišla jako první a proti Peterovi, což mě překvapilo. Bylo to takové vyrovnané, než to Lucas sám ukončil, když viděl, že to nikam nevede.

Všichni pomale přicházeli na řadu a já byla ve svých myšlenkách. „Nicolas proti Sarah," zvolal Lucas. No to si snad dělá srandu, zakleju ve své mysli. Ale nebudu ho šetřit.

„Můžete začít," promluvil do ticha Lucas.

Nicolas udeří jako první, ale já jeho úder stihnu vykrýt. A on poté ten můj. Takhle jsme bojovali dál, až ke konci mě udeří takovou silou, že padám na zem. „Co jsi to zatraceně udělal?" řve Lucas na Nicolase. „Říkal jsem nic vážného! Neumíš poslouchat nebo co? Toto ti už jen tak neprojde, to ti slibuji," bylo poslední, co jsem slyšela, poté upadám do bezvědomí.

Omlouvám se, že tato kapitola je krátká, ale dnes jsem neměla moc čas na psaní. Co si myslíte, že se stane Sarah?