Jiná krev

Kapitola 3.

Doma se převléknu do domácího oblečení lépe řečeno do kraťas a trička. Dnes jsme ve škole měli pouze dvě vyučovací hodiny. Takže ještě nebylo ani poledne a já už byla doma. Sama jsem si uvařila oběd. Dnes je dost horko, tak jsem se rozhodla pro ovocný salát. Do chvíle byl připravený a také do chvíle snězený. Nádobí jsem naskládala do myčky a odešla do pokoje se převléct do plavek. Ze skříně jsem vzala ručník a odešla na zahradu. Tráva byla krásně zelená. Ručník odhodím na židli vedle bazénu. A do bazénu skočím krásnou šipku. Velice se mi povedla. Zaplavu si a lehnu si na vodní lehátko, co mám nejradši. Je tmavě modré barvy. Nefouká vítr, takže lehátko se nebude pohybovat po vodní hladině. Krásně si tam jen tak ležím, když v tom se to lehátko pohnulo z prostřed bazénu na jednu stranu a pak na druhou. Posadím se. Ne to není možné, vítr nefouká, nemůže se to hýbat. Muselo se mi to zdát. Ne, nezdálo sice jsem usínala ale neusnula jsem. Proboha co se to děje? Ptám se sama sebe, ale nedokážu si odpovědět.
Vběhnu do domu. Je mi jedno, že bude, mokrá podlaha nic se nestane. Stejně už nejsem tolik mokrá. V pokoji se převleču zpět do oblečení. Z podlahy vezmu ručník a plavky, jdu je dát ven, aby ještě víc oschly. V tom uslyším otevírání garážových vrat. Táta a máma. Pomyslím si. Běžím směrem ke garáži. ,,Ahoj" zakřičím přes burácející motor auta. Táta vypne motor a oba rodiče vystoupí z auta. ,,Ahoj zlatíčko. Tak co vysvědčení? " ,,Jojo dobrý, máte ho v kuchyni na stole" řeknu. ,,A dnes jdu večer ven a nevím v kolik se vrátím." ,,Jo dobře ale do rána buď doma" řekne a trochu se pousměje. ,,Sarah?" řekne máma. ,,Ano?" ,,Musíme si promluvit všichni tři. Zítra ti to řekneme." Máma měla vyrovnaný ale zároveň i zděšený hlas. ,,Dobře" odpovím a odcházím do pokoje. Dnes musím ještě udělat 50 dřepů, 10 kliků, 30 sedů-lehů a 20 nůžek. Já vím, zní to děsně a vážně jako kdybych hubnula, ale to není pravda. Jenže ráda sportuju, cvičím, no prostě hýbu se. Nesnáším sedění doma na zadku jako nějaká dýně.

-----------------------------------------------------------

Je šest hodin večer. Asi se začnu chystat. Našla jsem takový ryflo-látkový kraťase a k tomu si vezmu crop-top. Vůbec jsem nevěděla co si obléct. Nikdy jsem na párty nebyla. Jdu poprvé na party! Raduji se ale i mám trochu obavy. Ještě se jdu odlíčit z rána a nanesu si pouze řasenku, korektor a lesk na rty, tak jako vždy. Vlasy jsou volně rozpuštěné. Věnuji poslední pohled do zrcadla a odcházím z koupelny. Vrátím se do pokoje, kde si vezmu mobil a klíče si schovám do květináče před dveřmi. Kdo by to řekl? Přijde mi, že ten čas utíká nějak rychle.

-----------------------------------------------------------

Sedm hodin. Zvonek zazvonil přesně. Nakonec jsem oblečení trochu pozměnila. Takže teď mám na sobě mám riflové roztrhané kraťase a bílé tílko s trochu větším výstřihem. Boty jsou bílé converse all star. Celý look je zakončený lehkým nalíčením. Otevřu vchodové dveře a tam stojí Noah. Je kouzelný. „Wow" řekne s otevřenou pusu „vypadáš nádherně." „Děkuju" řeknu a zaculím se. „Ty taky." Nabídne mi rámě a společně scházíme tři schody, které jsou před hlavním vchodem. Otevírá mi dveře do jeho auta – pokud jsem se ještě nezmínila tak jeho rodiče jsou dost bohatí. „Wow" vydechnu. „Tak ty máš fakt lamborghini." Noah se usmějě a řekne „Jojo, toto je nové a nahradilo mi to staré Audi, dostal jsem ho k narozeninám od rodičů." „Ty jsi měl narozeniny?" zeptám se. „Jo." „Tak to dodatečně všechno nejlepší" mu popřeju. A teď už oba dva sedíme v autě a neskutečnou rychlostí nás veze k Amber domů na párty. Rychlé bílé lamborghini uhání neskutečnou rychlostí. K Amber jsme dorazili ani ne za pět minut. Noah obejde auto, otevře mi dveře a pomáhá mi vystoupit. Amber má taky docela bohatý rodiče ale to tady snad všichni. I tak je to velmi luxusní dům. Jakmile Amber zahlédla Noaha, šla ho obejmout. Ze slušnosti jsem ji mile pozdravila. Ona mě taky. Vybídla nás, abychom ji následovali do domu. Ukázala nám cestu, kudy se dostaneme před dům na zahradu a vrátila se zpět před dveře a vítala další hosty. Došli jsme na zahradu a Noah se začal zdravit se svými kamarády. V dálce jsem uviděla Nell, jak se k nám blíží s flaškou od piva v ruce. Už tak na půl opilá. Skoro to neustála. „Ahoj Nell" pozdravila jsem ji a objala. „Ahoj, Ty tu seš s Noahem?" zeptala se. „Jo už to tak asi bude." „No že jsi se mi ani nepochlubila" řekla na mojí odpověď s úsměvem. Noah už dopovídal s jeho přáteli Jamesem a Scottem. „Pojď, ukážu ti to tady." Vybídl mě. A tak jsme šli. V zahrádce jim protékal takový malý potůček, přes který vedl takový zaoblený malý mostík, na kterém byli světýlky, takový ty který se dávájí třeba vánoční stromek ale jenom takový ty žlutý. Bylo to strašně krásný. Otočím se k Noahovi a chci mu říct, jak je to pěkné. Ale mezitím přikládá jeho rty na mé, chytá mě rukama kolem pasu a lehce mě políbil. Chce se odtáhnout, ale já mu to nedovolím a polibek mu oplácím. Po chvíli se odtáhnu já a on řekne „No tak to asi vypadá, že teď spolu chodíme, co na to říkáš ty?" zeptá se. „No vypadá to tak" odpovídám s lehkým úsměvěm a Noah mě obejme. V objetí vdechuji jeho krásnou vůni ani nejde popsat, po čem voní. Uvolnil objetí a pustil mě. „Dojdu pro něco k pití. Neuteč mi" řekl a mrkl na mě. Poté odešel. Mezi tím jsem se rozhlížela z mostu. Ambeřina rodina tu zahradu – nejvíc tuto část – měla strašně nádhernou. I když ji nemám moc ráda tak jí to musím pochválit. Jak tak se rozhlížím tak pohledem spatřím u stolu, kde se nalévá pití Noaha a Amber jak se líbají. To snad není ani možný. Pomyslím si. Tak já zažiju svůj první polibek s klukem, se kterým chci už delší dobu chodit a teď se mi to konečně podaří a on se líbá s jinou. Počkám, až se sem vrátí a vyřídím si to s ním. Zatím jsem od nich odvrátila pohled. Do pěti minut co jsem odvrátila pohled se vrátil. „Na" řekne a podá mi kelímek s pivem. Vezmu si ho od něho a řeknu „děkuju." Na nic nečekám a celý kelímek s pivem na něj vychrstnu. „A to bylo za co?" „Ty moc dobře víš. Už se mi neozývej. Je konec." Odcházím a žádnou zahradu jí nepochválím. Noah za mnou ještě běží, ale já se neotočím a jenom po něm hodím prázdný kelímek, který mi zůstal ještě v ruce. Cesta, která sem trvala ani ne pět minut, pěšky potrvá aspoň takových patnáct. Ale to nic není, jen chci být už doma. Cesta mi uběhla celkem rychle. Z květináče jsem vytáhla schované klíče a odemykám. „To jsi doma celkem rychle" slyšela jsem, jak říká máma. Byla jsem tam asi tak jenom hodinku. Vyzula jsem si boty a šla za nimi do obýváku. „Jo to jsem." „Stalo se něco holčičko?" ptá se táta. „Ne, nic." „Ale ano, to vidím. Povídej" vybídl mě. „Ne, nic se nestalo" řekla jsem a odešla do pokoje. Můj pokoj se nacházel v horním patře. Takže jsem musela vyjít pár schodů, které mi absolutně nevadily. Do minuty jsem byla v pokoji a lehla si na postel. Už jsem chtěla být zalezlá pěkně pod peřinou. Tak jsem se musela zvednout a šla do koupelny.
Když jsem se vrátila do pokoje, okamžitě jsem si lehla, vzala mobil a prohlédla všechny sociální sítě. Na facebooku, instagramu dokonce i snapchatu nikam jinam jsem nešla byly fotky z párty. Nechtělo se mi spát tak jsem to vyřešila tak, že jsem klika na wattpad, který do chvilky naběhnul a začala číst příběh, který jsem nedávno objevila. Moc mě baví.

-----------------------------------------------------------

Začetla jsem se až tak, že už je skoro půlnoc. Ale je tu horko, okno jsem otevřela celé a šla si lehnout. Přemýšlela jsem a u toho jsem si vzpomněla, že mi taťka s mamkou chtěli něco zítra říct. Podívala se na budík, už byla jedna minuta po půlnoci. Tak už dnes. Pomyslela si a usla.