Jiná krev

Kapitola 15.

Až teprve teď jsem si všimla, že Lucas s sebou donesl nějakou starou knihu. Spíš bych to nazvala jako deník. Byl ještě trochu zaprášený, takže v něm asi dlouhou dobu nikdo nelistoval. ,,Donesl jsem ti takový starý deník." Promluvil Lucas a já zjistila, že mám pravdu. ,, A k čemu mi takový deník bude?" vysoukala jsem ze sebe docela podivuhodnou otázku. A Lucas se trochu zasmál. Řekla bych, že to bylo kvůli mé blbosti a pousmála jsem se také.
,,Je to hodně starý deník, napsal ho náš předek. Hodně dávnej předek. Je tam všechno o ovládání mysli, jak ji máš používat, přitom, co jsem ti před chvíli ukázal s těma listama stromů."
A to si to mám jako jen přečíst a to všechno mě to naučí? Pomyslím si docela nechápavě. A je to docela jako, kdyby mi Lucas četl myšlenky, protože právě teď mi na to odpovídá. ,,Samožřejmě, že ne, že když si to přečteš tak budeš hned všechno umět a znát. To možná ani nejde. Ale máš to tam dopodrobna vysvětlený a pak to všechno semnou budeš cvičit, dokud se to nenaučíš." poučuje mě.

,,A to je dnes všechno? Proto jsem museli jít jen k bránám?" Ptám se ho, protože mi to všechno přijde jako kravina. ,,Nene, kvůli tomu jen ne, ještě ti chci něco ukázat a pak mám něco naplánovaného jen pro nás dva." A k tomu se škodolibě usměje, až mě to znervózní a i dokonce přivede do rozpaků. Lucas mě chytne za ruku a jdeme tam, kam mě chce vzít. Absolutně netuším, kam to může být. Ani jedno místo mě nenapadá.

Procházíme lesem, mezi jehličnatými a listnatými stromy. Při západu slunce a jeho paprsky nás ozařují.

Dovede mě k takové skále, a když shlédnu dolů uvidím jezero. A vyslovím jen udivené ,,Wow, to je nádhera" a do toho zírám s otevřenou pusou. ,,To se ti tak moc líbí?" ,,Jojo, až moc. Vždyť to nevidíš?"  I když tu jsem poprvé, tak bych řekla, že je to asi při západu slunce, je to něco, co jsem ještě neviděla a přijde mi, že v tom je skrytá krása, kterou neuvidí všichni.

,,Prvně ti něco ukážu, než něco zažiješ a nebudu se tě ptát na souhlas." Poví mi, tak trochu zákeřně. Začne se soustředit a něco dělat s rukama, a trochu vody  z jezera vyletí do vzduchu a Lucas je rozděluje na další kapičky vody, které se přibližují k nám. A pak je začne pouštět na mě. Nedokážu ani popsat, jak moc to bylo nádherný, protože se to popsat ani nedá.
Otočí se víc ke mě a začne se obličejem přibližuje. Jeho rty se ale přibližují víc. Každému z nás se rty tak trochu pootevřou a dotkneme se rtů toho druhého. A najednou už se líbáme, samožrjemě, že to není poprvé. Dolíbáme se, a on si sundá triko, a uvidím jeho břišáky, který se mi docela líbí, nebo né docela ale hodně mega moc líbí. Tak zůstane jen v kraťasích, v kterých skočí z té pravděpodobně 10 metrové skály, do jezera a já ho hned následují, hned po tom, co si sundám boty a ponožky.

Vydáván další kapitolu, témeř po roce, tak snad si ji užijete ;)