Jiná krev

Kapitola 16.

Náraz do vody nebyl zase nijak moc měkký ale zase nebyl ani tolik tvrdý, i když to bylo z deseti metrové skály. Voda nebyla taky moc studená, ale taková normální, bylo léto ale jezero pod skálou bylo uprostřed lesa, dá se říct. Takže voda byla tak akorát, jak jsem to ohodnotila já. 
Lucasovo tělo a celý on se vynořil z vody a zavolal na mě. ,,Sarah! Poplav za mnou si nějaká pomalá, na to že patříš mezi nejlepší žáky!" dokončil větu škodolibě a já okamžitě začala plavat. Za styl plavání jsem si vybrala kraul. Uměla jsem ho nejlíp a byla jsem s ním nejrychlejší. Když jsem byla téměř u Lucase potopila jsem se celá pod vodu a chňapla jsem jeho nohu, pod vodou. Docela se lekl. Cítila jsem to.
,,Ty seš blbá! Vylekala jsi mě" zavrčel na mě se smíchem v hlase. Věděla jsem, že od něj přijde odplata, ale nedalo se očekávat jaká. ,,Já nejsem blbá, jen si neměl na mě křičet, že jsem pomalá. To byla tvoje chyba." poškádlila jsem ho. A slyšela jsem jeho roztomilý smích, při kterém tak trochu vycení zuby. Neuběhlo ani pár sekund a už semnou začal blbnout. Nazvala bych to jako dětské hrátky ve vodě. Líbilo se mi to. Nic proti tomu jsem neměla. Milovala jsem ho. A nikdo mi v tom nemohl zabránit. ,,Taková otázečka," zamyslela jsem se, když mi došlo, že nemám ani ponětí, jak se dostaneme z jezera pryč, bylo pod skálou. A já bych po těch skálách ani za nic nelezla, k tomu by mě nikdo nedonutil. ,,No?" Probudí mě Lucas ze zamyšlení, když mi zamává rukou před očima, kam jsem byla očima upřená, a to na skálu. ,,Jak se vlastně dostaneme odsud, když nemáme cestu?" ,,Máme dvě možnosti a provedeme tu druhou, ta první je tajná, kterou se někdy možná dozvíš, ale spíš ne." On mě snad provokuje naschvál. Vždyť ví, že jsem zvědavá! ,,Tak jak se teda odsud dostaneme, už bych chtěla jít." povím mu a cáknu na něj vodu. A Lucas mi to překvapivě neoplatil a plaval směrem, k takovým obloučku, dá se říct, že to vypadalo jako most a já si toho predtim nevšimla. Podplavame to tu. A jsme na břehu, kde se dá normálně vyjít po zeleně trávě, která mě ani do bosých noh moc nepíchá. Taky proč by měla? Je to tráva. Spíš mě lechtala a hladila do chodidel zároveň.

Než jsem se stihla vzpamatovat, byli jsme na místě, kde jsme si vyzuli boty. S mokrými nohy se ty boty obouvali dost blbě, až to bylo nepříjemné, ale co se dalo dělat no? A také si všímám toho, jak je Lucas zamlklý a nemluví, jako kdyby předemnou něco skrýval. Blížíme se ke středu táboru, kde jsou chatky a já Lucase zastavím a obejmu ho, a do jeho nádherných očí, ve kterých se někdy i topím, například třeba teď. Mu povím, ,,Ať se děje cokoliv, jsem tu pro tebe a ty to víš."
Přikývne. Docela mi to ani nevadí. Chápu ho. Rozloučíme se, dalším objetím a krátkým polibkem.

S deníkem nebo možná zápisníkem, jsem vešla do chatky a schovala ho do šuplíku u stolu. Crystal tu nebyla. Bylo to zvláštní. Ale to nevadí, mám celou chatku pro sebe a první, co jsem udělala bylo, že jsem šla do koupelny, i když jsem byla teď v jezeru někde, tak sem si napustila horkou vanu, do které jsem si lehla a odpočívala.

Za půl hodiny, už jsem byla venku z vany a lehla si v pyžamu do postele. Bylo brzo ale to mi v ničem nebránilo. S sebou v posteli jsem měla deník a už si četla. Nebylo tam nic zajímavého a já brzo usla, dřív než se vrátila Crystal do chatky.

-------------------------------------------------------

Uprostřed noci slyším vrzání dveří. Oči se mi pomale rozevírají a já se snažím zjistit, kdo vstoupil do mé a Crystal chatky. Kam jsem oči upřela jako první byla Crystalina postel, která však byla prázdná. Tak jsem byla v domnění, že do chatky přišla ona. Ale ne mýlila jsem se. Byl to Nicholas. Co tady dělá!? Nevím, co si mám myslet. Zbystřeně se posadím na postel a zakříčím na něj ,,Co tady děláš? Okmažitě bež pryč, tady nemáš co dělat a už vůbec ne uprostřed noci!" Tím ho vylekám a on ustoupí o krok dozadu. ,,Pšššt, nekřič tolik, přišel jsem ti všechno vysvětlit, mé chování." Zdá se mi to nebo teď mluvil trochu smutným tónem? Popravdě nevím jesi ho mám nechat, aby mi to všechno řekl a nebo ho vyhodit z mý chatky, že chci spát, což taky chci. ,,Mluv," pobídnu ho nakonec. ,,Moc děkuju," odmlčí se. ,,Vlastně se ti chci omluvit za to chování k tobě, je odemně docela hrubé chování k tak inteligentní dívce, jen já už takovej prostě jsem a vím, že to není vysvětlení mého chování, ale jen jsem ti to chtěl říct. Promiň." Omluví se a chce odejít. Zastavil se, když jsem začala mluvit já a otočil se tváří ke mně. ,,Omluvu, ti nepřijmu, ale už je dost statečné to, že jsi se přišel omluvit. A možná to nahlasím vedení, že jsi mě uprostřed noci obtěžoval a teď už jdi." A on odešel. Po jeho odchodu jsem šla radši zamčít, aby sem už nikdo znova nepřišel a klíče vytáhnu ze zámku, kdyby Crystal ještě přišla, tak aby si mohla odemčít.
Znova si lehnu do postele a zavírám pomale oči ale ne a ne usnout. Něco mě nutí přemýšlet. Převaluju se z jednoho boku na druhý a uvažuji nad tím, že bych si přečetla něco z toho deníku o magii, co mi dal Lucas. Nakonec to vzdám, až koukám jenom do stropu a z ničeho nic se ponořím do bezesného spánku.