Štěstí nalezené ve snu | BTS

6.část

"Nam asi jsem umřela, určitě jsem umřela!!"

"A to je důvod, aby jsi mě v 1 ráno budila!?"

"Jo je to důvod. Tvoje bff umřela a tobě je to u pi** jak tak poslouchám."

"A copak se mojí bff stalo, že svojí bff budí? "

"Nam jsi hluchá?....Umřela"

"Oh tak to je špatná zpráva..." V duchu jsem se musela smát, ta holka je neskutečná.

"Můj bias mě začal sledovat na Twitteru.!" Začala ječet nadšením.

"Heo děláš si ze mě prdel, že kvůli nějakému fejku mě budíš?!!" Vytřeštila jsem oči a měla jsem chuť hodit ten telefon do zdi.

"Ne.. " Slyšela jsem jak se jí chtělo smát. Ona to snad dělá naschvál.

"Heo já z tebe fakt už nemůžu.."

"Nam ale chápeš..." Začala namítat, ale musela jsem jí přerušit.

"Ne nechápu. Nechápu proč mě budíš v 1 ráno kvůli takové hovadině. Kdyby to nebyl fejk tak prosím, ale tyvole.. Heo jen počkej zítra ve škole budeš budeš létat vzduchem a pustím si k tomu Fly od Got7!!"

"No typičo, to abych se začala učit slova, abych ti k tomu mohla zpívat.." Začala se smát.

"Máš ještě něco na srdíčku Heo? Docela ráda bych šla spát.." Protočila jsem očima, protože jsem byla opravdu unavená.

"Ano mám.. Nam mám.."

"Tak povídej." Povzdychla jsem si.

"Nom..hm... to.. no ... jak se to jmenuje.. no ..hm"

"Heo, že ty máš nutkání si s někým jen povídat?!.."

"Jooo!.."

"No ty vole tak se jdi vykecávat s tím tvým fejkem..." Začala jsem se hihňat.

"Ty jsi na mě tak zlá Nam.. tak zlá jsi..."

"Já vím Heo, já vím.. " "No nic, jelikož naše milost slečna už nemá nic na srdíčku, šla bych spát, tak dobrou Heo.."

"Dobrou příšero!"

Po tom, co Hea zavěsila, jsem zkoukla instagram, facebook a twitter, když už mě naše milost slečna vzbudila. Když jsem se koukla na budík, zděsila jsem se. Byly 3 hodiny ráno. Rychle jsem si nandala takovou tu věc na spaní na oči. Bez ní prostě neusnu. Miluju tu věc.

6:20 ráno

"Buď ticho!" začala jsem řvát na budík. Asi za 10 min. začal zvonit znova. "Říkala jsem drž hubu!" Vzala jsem ho a hodila jsem s ním o zem (jak by řekla Hea: vezmeš a hodíš do piče). Najednou bylo krásné ticho. Žádnej podělanej budík neřval. Zachumlala jsem se do deky a spala dál. 

Někdo mě začal budit. "Nam zlatíčko vstávej.. Přijdeš pozdě." Koukla jsem na telefon kolik je, jelikož budík se válel někde na zemi ani nevím kde. "Do prdele!" 7:05 nestíhám. Honem jsem se oblékla atd... Seběhla jsem schody dolů, v kuchyni jsem si vzala rychle nějakou sušenku a šla jsem na autobus. Samozřejmě, že jsem ho nestihla. Jak jinak, odjel mi přímo před nosem. Vzala jsem telefon a zavolala taťkovi, jestli by mě odvezl do školy, že jsem zaspala. Taťka pro mě asi za cca 10 min přijel a odvezl mě. Dorazila jsem minutu před 8. První hodinu jsme měli angličtinu, na kterou jsme si měli donést příběh o tom, jaké bychom chtěli prožít letní prázdniny. " Ale to né..." Dala jsem si hlavu do dlaní. "Co je Nam?" Hea mi dala ruku na rameno. "Nemám ten příběh o těch prázdninách.." Zvedla jsem hlavu a smutně se na ní podívala. "Na, tady máš můj.. Tobě jde o 1 z aj a já tak nebo tak budu mít 2, takže je to jedno. " a usmála se na mě. "Omg.. Heo děkuju!" Vyjekla jsem a skočila jí kolem krku.

Po hodině jsme se s Heou přesunuly do učebny chemie. Najednou se tam přiřítila nějaká holka a ječela úplně hrozným způsobem. Takhle neječí ani Hea, když vidí pavouka a to je co říct. Všichni jsme se na ní podívali co se děje a ona spustila, že na chodbě je Jungkook a V. S Heou jsme se na sebe podívali, jestli dobře slyšíme. 

Všichni ztichli, protože se ve dveřích objevil ředitel. "Dobrý den studenti. Někdo se na vás přišel podívat. Chtěl bych vás poprosit, abyste byli v klidu. Jsou to bývalí studenti této školy." Začalo mi bušit srdce. Myslela jsem, že mi vyskočí z hrudi. Do třídy přišel Kookie s Taem. Zhluboka jsem se nadechla. Svět kolem mě byl úplně jako ze zpomaleného filmu. Kookie se na mě podíval a pousmál se. Dala jsem si pramínek vlasů za ucho a sklonila jsem hlavu. Po chviličce jsem jí zvedla a podívala jsem se okolo sebe. Všem vysela brada dolů a nemohli uvěřit co vidí. Hea na tom byla úplně stejně. Ťukla jsem do ní, aby se probrala. 

Do třídy přišla holka, která se vracela ze záchoda a začala ječet. Hrozně jsem se lekla a na Kookiem s Taem bylo vidět, že se chtějí hrozně smát. Ale ne té holce, že tak vyjekla, ale mně za to, že jsem vyskočila ze židle 2 metry vysoko. Tae něco pošeptal řediteli. "Mohl bych poprosit slečnu Nam, jestli by mohla jít do ředitelny?" Všichni se na mě podívali a já začala nenápadně sjíždět po lavici. Hea mě chytila za ruku a vytáhla mě zpátky nahoru. "Tak jsi blbá?" Kopla do mě a zamračila se. "Jo jasně, mohla by jít semnou prosím Hea?" Podrbala jsem se ve vlasech. Ředitel přikývl. 

Při odchodu ze třídy nás propalovaly vražedné pohledy našich spolužaček. V duchu jsem si pořád říkala, jestli to není jen sen, ale když jsem se štípla už asi po 5. do ruky, tak mi došlo, že to sen opravdu není. 

Došli jsme před ředitelnu, kde jsem měly počkat, než kluci ve třídě řeknou pár vět. Během 5-10 min. za námi přišel ředitel i s klukama. Pustil nás dovnitř a odešel. Tolik radosti co ve mně bylo. Byla jsem hrozně šťastná, že je vidím, že si s nimi můžu konečně popovídat..

To be continued...

Děkujeme moc za tolik přečtení. :) Doufáme, že se vám další část líbí.. Ale když už to čtete, tak by jste mohli napsat nějaký komentář, abychom věděly, že se vám příběh líbí... :D :)