Štěstí nalezené ve snu | BTS

7.část

Vrhla jsem se Kookiemu kolem krku a pořádně ho obejmula. "A mě neobejmeš nebo co ?!" Poklepal mi Tae smutně na rameno. Odstrčila  jsem Kookieho a obejmula jsem i Taeho. Když jsem ho vysvobodila z mého objetí, začala jsem je mlátit deštníkem, který jsem vyhrabala v tašce. "Auuu..." Vyjekli oba naráz. "Nam přestaň"" Řekla Hea se zvýšeným hlasem a odtáhla mě. Málem bych zapomněla, že tam je. "Nam, za co nás mlátíš tím krumpáčem... hmmm?!" Zeptal se vyděšeně Tae. "Takže za prvé není to krumpáč, ale deštník.." Hea mi skočila do řeči "No typičo jsi s tim deštníkem okopávala brambory ne?" A začala se smát. Když to klukům došlo, začali se smát taky. "To se ti stalo, když jsi se s ním snažila proběhnout křovím?" Bouchla Hea smíchy.

Naštvaně jsem se na Heu podívala za to, že mi skočila do řeči. "....A za druhé, za celou tu podělanou dobu co jste slavné hvězdičky, jste se mi ani jednou neozvali a pak se tu úplně v pohodě objevíte a děláte jako by nic!" Začala jsem na ně ječet. "Joo a málem bych zapomněla. Tohle je moje nejlepší kamarádka Na Hea-Ryung." Řekla jsem už trochu klidněji. "Moc nás těší Heo." Řekli kluci a obe Heu objali. "I mě moc těší" Hea odpověděla a začala se hrozně hihnat a růžovět. Vypadala jako růžové prasátko. Podívala jsem se na ní a kopla jí do kotníku, aby se vzpamatovala. 

Nastalo trapné ticho, které jsem chtěla hodně rychle zahnat. "Tak co jste dělali zajímavého hvězdičky?" Pokusila jsem se o široký úsměv. Musela jsem vypadat, jak kdybych dostala křeč do obličeje. "Nic moc zajímavého jsme nedělali." Odpověděli sborově. Ve mě to začalo vřít. Joo tak oni jsou jedna z nejslavnějších skupin v Koreji a nic zajímavého nedělali? Tak teď mě fakt nasrali. "Hmm.. super!" Řekla jsem nasraně a odešla jsem z ředitelny. Nezapomněla jsem za sebou pořádně třísknout dveřma, abych byla dramatičtější. Hea se zamnou rozeběhla "Nam stůj, počkej, vrať se tam.. Nebuď hned nasraná." Volala na mě a snažila se mě uklidnit, ale to mě akorát nasralo ještě víc. " Heo nech mě kurva bejt! Jdi pryč!" Vyjekla jsem ze všech sil. Hea se zastavila a se sklopenou hlavou odešla. Asi šla zpátky za klukama do ředitelny. Nemusela jsem být tak hnusná, ale občas se prostě neudržím.

Pohled Hey

Se sklopenou hlavou jsem se vrátila zpátky do ředitelny, ale kluci už tam nebyli. Vyběhla jsem ven a viděla je, jak jdou směrem k východu. Rozeběhla jsem se za nimi. "Počkejte chvíli!" Zavolala jsem na ně. V tu chvíli se mi zatmělo před očima a udělalo se mi zle. Upadla jsem na zem a všechno se mi začalo mlžit. Pak si jen pamatuji nějaké hlasy, které na mě mluvily jinak mám úplné okno.

Pohled Taeho:

Dost mě mrzelo jak se k nám Nam chovala. S Kookiem jsme se shodli na tom, že by bylo lepší jít pryč. Zvedli jsme se a vydali jsme se k východu. "Počkejte chvíli!" Uslyšeli jsme za námi. Otočil jsem se a uviděl Heu, která běžela za námi. Najednou, ale upadla na zem. S Kookiem jsme se za ní rozeběhli. Když jsme byli u ní, nehýbala se a jen ležela. Byl jsem úplně v šoku a nevěděl jsem co mám dělat. Kookie rychle vzal telefon a zavolal sanitku.

Doktoři položili Heu na nosítka a odnesli jí do sanitky. Doktor se nás akorát zeptal na její jméno, které jsme mu řekli. Zeptal se, jestli pojedeme s Heou, ale řekl jsem mu, že pojedeme autem hned za nimi. Doktor nastoupil a sanitka vyjela.

"Kookie jdi si sednout do auta, já zatím najdu Nam a pojedeme za Heou." Kookie odešel a já se rozeběhl do prostorné chodby. Vůbec jsem nevěděl kudy mám jít. Prostě jsem pořád běžel a rozhlížel se okolo sebe, jestli jí nezahlédnu. Vyběhl jsem do druhého patra. Nam tam seděla na nějaké lavičce a brečela. "Nam.. vím, že mě nechceš vidět, strašně se ti za všechno omlouvám, ale teď není čas na to, abys byla naštvaná. Pro Heu si přijela sanitka.. Prosím pojď semnou, pojedeme za ní." Nam vytřeštila oči a začala plakat ještě víc. "Co se stalo?" Skočila mi kolem krku. "Prostě omdlela.." Nebyl čas, tak jsem jí vzal do náruče a rychle odnesl do auta. Kookie si s ní sedl na zadní sedačku a já jsem se pomalu rozjel směrem k nemocnici. "Nam promiň, že jsme se ti tak dlouho neozvali, ale nesmíme komunikovat skoro ani s rodinou.." Řekl Kookie opatrně. "Hm.." Řekla potichu Nam a dál koukala z okýnka na cestu. To bylo jediný co za celou cestu řekla.

V nemocnici

"Dobrý den, hledáme Na Heu-Ryung." Vyjekl jsem, když jsme došli k recepci. "Počkejte chvíli... Je na pokoji 203." Usmála se sestřička a rukou nám ukázala směr, kterým se máme vydat. "Děkujeme" Usmál se Kookie. 

Rozeběhli jsme se k Hey pokoji. Vešli jsme dovnitř a uviděli Heu, která měla zavedenou kapačku. Stál u ní zrovna nějaký doktor a měřil jí tlak. "Dobrý den, řeknete nám co jí je?" Zeptali jsme se. "Vaše kamarádka omdlela z vyčerpání. Měli byste jí hlídat, aby častěji jedla a pila, aby nespadla do anorexie." Odpověděl doktor. Nam na něj jen zůstala zírat, protože očividně netušila, že Hea skoro nic nejí. 

Zazvonil mi telefon. "Tae, už pojeďte domů, za chvíli máme zkoušku.." Řekl mi Jin do telefonu. "Nam? Promiň, ale už musíme jít.. Chceš odvézt domů, nebo tady zůstaneš s Heou?" Zeptal jsem se jí smutně. "Zůstanu tady.. Jen jeďte.. Kariéra je přece důležitější.." Odpověděla mi a nasadila falešný úsměv. "Nam fakt se ti omlouváme" Řekl Kookie a obejmul jí. Nam měla celý zaslzený oči. Chvíli jsem myslel, že se na všechno vykašlu a zůstanu tam, ale Nam mě obejmula a řekla ať radši jdem, abychom nepřišli pozdě. Zamávali jsme Hee a odešli jsme ven. 

Nasedli jsme do auta a jeli jsme za klukama na zkoušku. Celou cestu mi v hlavě probíhalo, co se vlastně stalo. Kookie do mě šťouchl a tím mě vyrušil z myšlenek. "Tae ty jí neznáš tak dlouho.. Co mam říkat já.. Já se s ní znám od malička..." Řekl a sklopil  hlavu zpátky k telefonu.. "Já vim Kookie, ale i tak mi dost chybí.."

To be continued...