10.část

320 27 0
                                    

"Nam, ale teď by jsi měla jít za mamkou a omluvit se jí.." Kookie se na mě povzbudivě podíval. "Já.. bojím se vrátit domů, co když mě vyhodí.." Oči se mi zalily slzama. Tae mě ze zadu obejmul. "Jestli chceš, tak půjdeme s tebou.." Oba mě chytili okolo ramen a vydali jsme se na cestu.

Otevřela jsem dveře od domu a vešla s pomocí kluků, kteří mě strkali do zad, dovnitř. Mamka seděla v kuchyni a pila kafe. Když jsem jí viděla, otočila jsem se a chtěla vyběhnout pryč, ale kluci mě bohužel chytili a otočili zpět. "Jen jdi.." Šťouchl do mě Tae. Záhlédla jsem jak se pousmál. Určitě se náramě baví. Pomalu jsem šla do kuchyně. Dělala jsem tak malý kroky, že skoro ani nebylo poznat, že se pohybuju. Do tý kuchyně se mi vůbec nechtělo už jenom kvůli tomu, co jsem mamce řekla. To zvládneš Nam.. Jen se omluvíš a bude to vyřešený..

Sedla jsem si na židli naproti mamce. U jsem se chystala se omluvit, ale mamka mě předběhla. "Nam nic neříkej.. Neměla jsem tě do ničeho nutit, měla jsi vlastně pravdu v tom co jsi mi řekla.." Popravdě jsem ani nevěděla, co jí na to mam říct. Jen jsem se zvedla a šla jí obejmout. Měla jsem slzy v očích, ale zároveň hrozně pěkný pocit. "Můžou jít kluci dál?" Mamka s úsměvem přikývla a nabídla nám kakao. Všichni jsme přikývli a kluci se k nám posadili. Mamka udělala horké kakao a na stůl před nás postavila 3 hrnečky. Zbytek dne jsme si jen povídali u kdrama, které hrálo v televizi. Kluci vyprávěli, co zažili a já je jen poslouchala a hltala každý jejich slovo.

Okolo 19. hodiny šli kluci domů. 

Byla jsem docela vymrzlá, tak jsem si šla napustit horkou vanu. Špinavé oblečení jsem hodila do koše na prádlo a vlezla do vody plné bublinek. Po té studené noci, to bylo dost příjemný. Ponořila jsem celou hlavu pod vodu a počítala, jak dlouho vydržím bez nadechnutí. Vydržela jsem maximálně 30 sekund, ale i tak to byl na mě úspěch. Nakonec jsem si namydlila celé tělo sprchovým gelem a hlavu umyla svým oblíbeným šamponem. Vypustila jsem vanu a celé tělo i vlasy opláchla vlažnou sprchou. 

Vyždímala jsem si vlasy a zabalila do ručníku. Na skříňce jsem měla oblečení, které jsem si na sebe oblékla, což bylo Kookieho starý tričko a nějaký kraťasy, co jsem našla ve skříni. S telefonem v ruce jsem si lehla do postele a projížděla sociální sítě. Z šuplíku jsem si vyndala simku a vrátila jí zpět do telefonu, který hned začal zvonit. "Kámo, tak co kluci?" zeptala se Hea místo pozdravu. "Jo, už je to v pohodě.. Nějak jsme si promluvili no.." Uvelebila jsem se v posteli a přikryla se peřinou. "No a jak to teď mezi váma bude?" Ozvalo se z telefonu. Hea zněla dost nejistě. "Kluci říkali, že teď budou mít pauzu, takže se budeme vídat.." Pořád jsem se usmívala jak idiot a myslím, že kdyby mě někdo viděl, tak by mě nechal zavřít do blázince. "Tak to jsem ráda!" Vypískla nadšeně Hea. To mě dost rozesmálo. Vždycky mě dokáže pobavit i v tý nejhorší chvíli.

-Pohled Jungkooka-

Šli jsme s Taem od Nam do našeho dormu. Kluci asi budou naštvaný, že jsme ten odchod nijak neohlásili, ale budou to muset překousnout. "Tae, až přijdeme domů, buď potichu a všechno nech na mě. Prostě jenom přikyvuj.." Podíval jsem se na něj a čekal na odpověď. "Jak to myslíš?" Na chvíli se zastavil a koukal na mě jak na strašidlo. "To neřeš.. Prostě mlč.." Usmál jsem se na něj a šli jsme dál.

"Jsme doma!" Ohlásili jsme příchod a po celým dormu bylo slyšet dupání splašenýho stáda. "Kde si jako myslíte, že jste byli?!" Začal křičet Suga z plných plic. "Volala mi mamka a přikázala mi, že mam jít za jednou krávou, se kterou jsem se dřív bavil.." Tae vykulil oči, ale přikyvoval tak, jak jsem mu řekl. "A proč tam s tebou byl Taehyung?" Ozval se Jin naštvaným hlasem. "Taky jsem jí znal, ale ona je tak blbá, že si myslí, že když uteče z domova, tak za ní polezem jak blbý.." Protočil Tae očima. "A co to je za holku?" Zeptal se zvědavě Jimin. Koukal na nás jak starej pedofil. "Jmenuje se Nam SoHyun.. Chodila semnou do třídy.. Akorát se její máma zná s tou mojí, takže chtěj, aby jsme se bavili.. Někdy mi spíš připadá, jak upištěná fanynka.." Protočil jsem očima a máchl rukama. "Nechceš mě s ní seznámit? Rád bych jí poznal.." Přesně tohle jsem čekal. Nadrženej Jimin a jeho úžasný představy. Bůhví co by jí provedl. "No, to opravdu nechci.. Věř mi.. Je to hrozná blbka a ještě k tomu je ošklivá.." Odstrčil jsem Jimina, chytl Taeho a odtáhl ho do pokoje.

-Pohled Taeho-

Proč o ní Kookie doprdele mluví takhle hnusně. Když ví co k ní cítim.. Chce se mi z něj zvracet. "Taky jsem jí znal, ale ona je tak blbá, že si myslí, že když uteče z domova, tak za ní polezem jak blbý.." Když jsem tohle vyslovil, měl jsem chuť se zabít. Sevřel se mi žaludek a do očí se mi nahrnuly slzy, ale za každou cenu jsem je tam musel udržet. Bohužel jsem na Kookiem viděl, že to asi myslí vážně, tak jsem radši spolupracoval.. Možná bych měl Nam zavolat. Potřebuju jí vidět a mluvit s ní. Chvíli jí nevidím a zase mi chybí.. Když Kookie odstrčil Jimina, chytl mě za rukáv a odtáhl do pokoje. "Jungkooku! Ty debile.. Proč o ní takhle mluvíš? Děláš si ze mě prdel?" Začal jsem na něj křičet, ale tak aby mě kluci neslyšeli. "Ty sám si o ní řekl hnusný věci, tak se nad sebou zamysli.." Pousmál se Jungkook. Měl jsem chuť mu dát ránu mezi oči a přetáhnout ho nečím vší silou po hlavě. Tohle nevydržím. Vzal jsem si mikinu a vší silou třískl s dveřma. Rozeběhl jsem se pryč z dormu a utíkal někam hodně daleko. Vůbec jsem nevěděl kam běžím, ale nechtěl jsem se zastavit. Měl jsem na Kookieho i na sebe takovej vztek. Po tomhle se jí nedokážu podívat do očí. Strašně mě to mrzí. Zastavil jsem se někde v lese a bouchl vší silou pěstí do stromu. Jen jsem uslyšel jak něco zakřupalo a z ruky se mi spustily proudy krve. Nesmím dovolit, aby s ní Jungkook ještě někdy mluvil. Nedovolím mu to, i kdybych měl kvůli němu být vyhozený ze skupiny. Jediný co jsem teď cítil byla šílená bolest ruky. Musím jí zavolat!

----------------------------------------------------

Annyeong!

Vítejte u další části! :D Omlouváme se, že nový díl nebyl tak dlouho... ale opustila nás múza a nějak jsme nevěděly jak pokračovat. Teď už to máme tak nějak promyšlený, takže další díl by měl vyjít brzo. Hrozně moc děkujeme za víc než 600 přečtení, protože je to už docela dost vysoký číslo a jsme z toho hrozně nadšené Moc vám všem děkujeme!

Štěstí nalezené ve snu | BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat