Štěstí nalezené ve snu | BTS

5.část

"Nam, dnes v restauraci jsem chtěl jít za tebou, utíkat za tebou a obejmout tě... Stýská se mi po tobě!"

"Kookie to mně po tobě taky... Hrozné je, že se nemůžeme, že se nemůžeme kontaktovat.... Nemáme na sebe ani tel. číslo, protože sis ho musel změnit. Mrzí mě to. Doufám, že se máte s Taem dobře, pozdravuj ho."

"Budu. Tady máš mé číslo 724 ... ...  Napiš mi, kdyby se ti hodně stýskalo, jinak prosím buď silná. Mohl bych mít problém, že jsem ti dal tel. číslo. Měj se hezky Nam."

"Dobře Kookie, ty taky."

Ráno jsem se probudila a když jsem si přehrávala ten sen, byla jsem v šoku. Snažila jsem se vzpomenout na celé tel. číslo. Co když je to vážně jeho číslo? Musím to zjistit. Bylo krásné slyšet, že se mu po mě taky stýská.. I když to bylo jen ve snu. 

Je pondělí což znamenalo, že je škola. Byla jsem hrozně 'nadšená', že zase musím jít do toho domu hrůzy. Vůbec se mi tam dnes nechtělo. Naštěstí dnes máme jen do 12:00, protože nám odpadly odpolední hodiny.

Šla jsem se obléct a nalíčit. Vzala jsem si batoh a seběhla jsem schody dolů. Batoh jsem hodila do chodby a šla si do kuchyně pro pomerančový džus a ovesnou kaši s agávovým sirupem a kokosem. Se snídaní jsem si sedla do obýváku a jelikož jsem měla ještě chvíli čas, pustila jsem si Skladiště 13. Když jsem dojedla, šla jsem si vzít boty a batoh a šla jsem na autobus. 

Před školou už na mě čekala Hea. "Nešlo by ještě pomaleji vylízat z toho autobu..." Ani to nedořekla, protože jsem do ní kopla šutr. "Šlo, tak příště." Mrkla jsem na ní a začala se smát. "Hajzle.. co máme za hodinu?" Zamručela a hodila mi ruku okolo ramen. "Asi literaturu." Zamyslela jsem se. "Jáj ta mě tak nebaví." Protočila znechuceně očima. "No jo no.. Tak pojď." Podívala se na mě vtipným výrazem, že mi hned zvedla náladu.. "Ježiši už se valím." Jen co to dořekla, začala si něco pro sebe mumlat a já jsem se jen smála. Dnešek by nakonec nemusel být tak špatný.

Na literatuře jsme brali francouzské spisovatele. Bylo to opravdu 'zajímavé' a obě jsme dávaly pozor takovým způsobem, že jsme z hodiny měly absolutní hovno. Dostali jsme za úkol si přečíst knihu Tři Evangelisté od Freda Vargase a udělat si z toho nějaké výpisky. Opravdu záživné. Dál jsme měli už jen biologii, matematiku a libovolný předmět. Buď výtvarku nebo tělocvik. S Heou samozřejmě chodíme na výtvarku, protože na těláku bychom se musely hýbat a na to jsme moc líný.

Po škole jsme šly na oběd, který byl pěkně hnusnej jako vždy, tak jsme to hned odnesly a nabídla jsem Hee, že půjdeme ke mně a tam si něco dáme. 

U mě jsme si pustily písničky a vzaly si v lednici něco k jídlu co zůstalo od večeře. Najednou jsem uslyšela nějaké skřeky. Podívala jsem se na Heu a ano, ona opravdu zpívala. Hned jsem se k ní přidala. Takže pokud naše duo někdo zaslechl, tak zaručeně přišel o ušní bubínky. 

Zpíváme opravdu nádherně. Když nad tím tak přemýšlím, mohly bychom si založit acapellu, nebo jim to jít ukázat do nějaký super talentový soutěže, protože tohle 100% ještě v životě neviděli. 

Hea odešla domů okolo 7. hodiny večer. Já jsem se pak šla umýt a zapnula jsem si notebook, na kterém jsem si zapla imvu (chatovací hra).  Asi za hodinu zamnou přišla Hea do chatu, kam přišel i jeden kluk, který psal úplně stejně jako vždycky Kookie. Trochu mi z toho zamrazilo a chvilku jsem si i myslela, že by to snad mohl být on, ale pak mi došlo jaká to je blbost. Kookie má určitě mezi tréninkama čas na to balit virtuální frajerky. Plácla jsem se přes čelo. Došlo mi, že jsem Hee nenapsala ten sen co se mi dnes zdál. Napsala jsem jí to a její reakce byla opravdu nečekaná "No tpč XD" Což je moje i její nejpoužívanější fráze pro rok 2016. 

Okolo 11 hodiny večer jsem šla spát. V 1 ráno mě ale probudil telefon. Byla to Hea.

Děkujeme za čtení, jste zlatíčka ^^
Líbí se vám náš příběh ? :D