Štěstí nalezené ve snu | BTS

11.část

Posadil jsem se ke stromu a pokrčil si kolena pod bradu. Jediný co jsem teď cítil byla neskutečná bolest. Chtěl jsem křičet. Nenávidim to tu.. Měl jsem radši zůstat na škole s Nam a na kariéru se vysrat, ale teď už couvnout nemůžu.. Pokud to nijak nevyřešim, bude to čim dál horší.. V kapse u mikiny jsem začal nahmatávat telefon. Chtěl jsem jí zavolat, ale zamnou jsem slyšel kroky. Šíleně jsem se bál. Mohl to být zloděj, nebo vrah. Zemřel bych tu s černým svědomím. Zavíraly se mi oči. To bude ze ztráty krve. To nevadí... Je to trest za to co jsem řekl a přijímám ho... Oči se mi zavřely úplně. Jsem ve snu? Nebo jsem mrtvý? Zabila mě ta osoba? Omdlel jsem? Vůbec nevím..

Cejtil jsem podivný šimrání na ruce. Pořád to nepřestávalo. Začal jsem slyšet nepříjemný pípání. Nepřestávalo to. Myslel jsem, že mi každou chvíli praskne hlava. To mě teď ta osoba bude mučit? Měl mě rovnou zabít.. Okolo mě najednou byla tma. Jako kdyby někdo zhasl všechny světla. Slyšel jsem hlasy, ale nerozeznal jsem je. Je jich víc? Co když je to jen zlý sen a zazvoní budík.. Já půjdu do školy a uvidím se s Nam..

"Probouzí se!" Zakřičel někdo nade mnou. Na ruce už jsem necítil nepříjemný šimrání, ale příjemné teplo. Pomalu jsem otevřel oči, ale hned jsem je musel zavřít, kvůli prudkému světlu. "Tae!" vykřikl holčičí hlas. Znám ten hlas, ale nemůžu si vzpomenout....Nam.. je to ona. Prudce jsem otevřel oči a sledoval její tvář, která sledovala každý můj pohyb. Až teď mi začalo docházet, že jsem v nemocnici. "C-co t-tu děl-lám? vykoktal jsem ze sebe. Šlo to dost těžko, ale bylo mi rozumět. "Našel jsem tě v lese.. Omdlel jsi, tak jsem zavolal záchranku.." Hlavu jsem otočil na druhou stranu, odkud vycházel mužský hlas. Byl to Suga. To on byl ten záhadnej člověk.. Nezabil mě, ale zachránil mě. Měl mě tam nechat ležet...

"Nam, šla by jsi na chvíli prosím na chodbu? Potřebuju se Yoongiho na něco zeptat.." Nam se usmála a přikývla. Když zavírala dveře, prudce jsem se otočil na Sugu. "To je ta vaše kráva?" Zeptal se Suga a kroutil hlavou.. Nic jsem nestačil odpovědět.. "To jste s Jungkookem opravdu takový debilové, co si neváží přátelství? Je mi z vás špatně.. Ona tu s tebou seděla 3 hodiny a brečela..." Vím co jsem udělal za chybu.. Měl bych mu říct pravdu.. "Yoongi chci ti to vysvětlit.." Znechuceně se na mě podíval a rukou mě pobídl ať mluvím. "Než jsme včera přišli do dormu.. Kookie mi řekl, že až přijdeme, že mám mlčet a všechno nechat na něm. Nechápal jsem proč, ale odkýval jsem mu to. Pak doma o ní takhle začal mluvit a já ho nechtěl zradit.. Vím, že jsem udělal chybu a neměl jsem to o ní říct, ale bál jsem se, že přijdu o nejlepšího kamaráda..." Suga se zvedl z lůžka, na kterém seděl a přišel ke mě. "A jak tak koukám, tak si o něj stejně přišel.. Celej večer na tebe nadával... A až se Nam doví, co jsi o ní řekl, přijdeš i o ní.. Než něco řekneš, tak přemýšlej.." Protočil očima a naštvaně odešel. Doufám, že se to Nam nedoví.. Nechci o ní přijít.. Nemůžu.. Vím, že je tvrdohlavá, ale třeba si to nechá vysvětlit.. Jsem opravdu debil, že jsem se dostal do takový situace.

Znova se otevřely dveře. Stála tam Nam a Jungkook, který jí držel okolo ramen. Otočil jsem od nich hlavu a díval se z okna. Ať jde ten debil pryč, nebo mu jednu vrazim. "Ahoj Tae.." Pozdravil mě Jungkook. Ani jsem ho nemusel vidět a věděl jsem, že se usmívá. Ten hajzl.. Neodpovím mu a budu dělat, že spim. Někdo zavřel dveře. Myslel jsem, že odešli, tak jsem otevřel oči a koukl ke dveřím. Stál tam Jungkook a pořád se usmíval. "Nechci tě vidět.. VYPADNI!" Zakřičel jsem uchraptěným hlasem. S ním to ani nehlo. "Taehyungu řeknu ti.. Jseš opravdu debil.." Chtěl jsem se zvednout a jednu mu vrazit, ale držela mě kapačka. "Asi by tě dost mrzelo, kdybych Nam řekl co jsi o ní řekl viď?" Přistoupil blíž k posteli a poplácal mě po ruce. "Ty idiote a co když já řeknu, co jsi o ní řekl ty?" Jungkook se zamračil a přiblížil se k mýmu obličeji. "Budeš držet hubu a pokud ne, všem klukům řeknu, jak o ní mluvíš a oni budou stát při mně. Pak už ti nezbyde nikdo.." S úsměvem se odtáhl a šel pryč.

Měl jsem neskutečnej vztek. Proč to doprdele dělá. Absolutně nechápu, jakej to pro něj má význam. Už tu nemam nikoho, komu bych se mohl svěřit.. Měl jsem do toho stromu bouchnout hlavou a bylo by to vyřešený. Žádný trápení.. Měl bych svatej klid. Přišel jsem o všechno.. O nejlepšího přítele.. O kamarádku.. O čistý svědomí.

Jedinej, kdo teď věděl pravdu byl Suga. Snad mi pomůže, pokud Jungkook něco udělá. Vždycky byl na mé straně i přes to, jaký jsem. Vlastně.. Je tu ještě jedna možnost. "Hea!" vykřikl jsem do prázdna nemocničního pokoje. Z šuplíku vedle postele, jsem vytáhl telefon a hledal jí v kontaktech. Hned jak jsem jí našel, napsal jsem jí zprávu.

Já: Ahoj Heo, tady Taehyung.. Mohla by jsi prosím zamnou přijít do nemocnice? Potřebuju s tebou o něčem mluvit.. Ale za žádnou cenu to nesmíš nikomu říct..

Hea: Aho Tae, za chvíli jsem u tebe.. Chceš něco přinést?

Já: Nic nepotřebuju.. děkuju..

Telefon jsem položil zpátky do šuplíku a nezbývalo nic jinýho, než jen čekat. Počítal jsem každou sekundu.. Potřeboval jsem se někomu svěřit a Hea je teď jedinej člověk, kterému můžu říct pravdu. Možná jí i řeknu co k Nam cítím.. ale řeknu jí to podle toho, jestli mi to všechno uvěří. Jen doufám, že neodejde pryč jako Yoongi.

Rozletěly se dveře. "Tae co se ti stalo?!"

To be continued...

----------------------------------------------

~Annyeong~
Vítáme vás u další části :D Začíná to být trochu zajímavější, tak snad se vám to líbí. Doufáme, že vám nevadí, že celá část byla jen z Taeho pohledu..
Děkujeme za tolik přečtení a votes, protože to jde docela rychle nahoru <3

~사랑해 ❤️~