Už je to několik měsíců od návštěvy Taeho a Jungkooka. S Heou jsme se staly docela populární na YouTube. Kromě dance coverů natáčíme i jiná videa, ale ty nejsou tolik sledovaná. Dance covery natáčíme na všechny možný skupiny kromě BTS. Já i Hea jsme je přestaly poslouchat, aby pro mě bylo jednodušší na ně zapomenout. Nemá cenu na ně neustále myslet, když na mě nemají čas.
Napsala jsem Kookiemu zprávu:
Ahoj Kookie, smaž si prosím ty i Tae moje číslo z telefonu. Já si to vaše taky smažu. Už mi nepiš. Děkuju. ~Nam~
Se slzami v očích jsem zprávu odeslala. „Věř mi, bude to takhle lepší.." Obejmula mě Hea a snažila se mě utišit. Během pár sekund mi začaly chodit zprávy od Kookieho. I se mi snažil dovolat a to mě rozbrečelo ještě víc. Hodila jsem s telefonem o zem a obejmula jsem Heu ještě pevněji. „Nam, to bude dobrý... Uvidíš.." Hladila mě Hea po zádech. „Děkuju" Vykoktala jsem ze sebe a odtáhla jsem se z obejmutí. Hea se na mě usmála a podala mi kapesník. Zvedla jsem se z postele, na které jsme seděly a šla jsem se podívat, jestli je telefon v pohodě. Opatrně jsem ho zvedla a naštěstí fungoval. Jen byl trochu prasklej displej.
„Mami potřebuju novou simku.." Řekla jsem mamce, když přišla z práce. „K čemu ti bude nová simka?" Nadzvedla mamka levé obočí. „Tu svojí jsem ztratila..." Vymyslela jsem si tu nejstupidnější lež a udělala jsem na ní psí oči. Mamka jen kývla, což u ní znamená, že mi to koupí. „Děkuju!" Obejmula jsem jí a utíkala do pokoje.
Svojí simku jsem z telefonu vyndala a schovala jí do šuplíku. Smazala jsem všechny zprávy od Jungkooka i Taeho, který mi taky psal. Telefon jsem položila na stůl, vzala jsem si pyžamo a šla jsem si napustit vanu plnou bublinek. Naložila jsem se do vany, ve které jsem strávila asi hodinu.
Vylezla jsem z vany, zabalila si vlasy do ručníku a oblékla se do pyžama. Vyčistila jsem si obličej, který jsem pak nakrémovala a přesunula se do pokoje. Sedla jsem si k počítači a projížděla jsem sociální sítě. Odpovídala jsem na zprávy pár fanynkám, které mě a Heu sledují na YT. Potom jsem si šla pustit videa svých oblíbených youtuberů jako je například Wengie.
Pohled Hey
Když mě taťka vezl domů, začaly mi chodit zprávy od anonyma. Hned mi došlo, že to je Jungkook. Vypla jsem zvuk na telefonu a ignorovala to. Nechápu, kde vzal moje číslo, ale mluvit s nim opravdu nehodlám, už jenom kvůli Nam. Možná jsem u ní měla přespat, aby si něco neudělala.
Doma jsem si uvařila horký čaj a šla jsem si sednout k počítači. Čekala mě tam zpráva od Nam:
Nam: Děkuju ti za dnešek... Moc jsi mi pomohla. :)
Hea: Nemáš zač... Kdybys něco potřebovala, tak napiš a já přijedu. :)
Nam: Nic nepotřebuju, zvládnu to sama, ale děkuju :) ^^
Dopila jsem čaj a šla jsem si lehnout. Nastavila jsem si budíka na 7:00. Kvůli budíku jsem si musela zapnout zvuk, ale Jungkook mě neustále bombardoval zprávama. Už jsem se naštvala, tak jsem mu odepsala.:
Jungkooku nech mě i Nam na pokoji. Prostě na ní zapomeň a nedělej to ještě horší.. Stejně si na ní do teď neměl čas a nezajímala tě! ~Hea~
Bombardování pokračovalo dál. Zvedla jsem se z postele a šla jsem za tátou. „Tati vzbudíš mě ráno prosím? Na telefonu mi blbne zvuk.." Souhlasně kývl hlavou a pokračoval ve čtení časopisu.
Vrátila jsem se do pokoje a vypla jsem si zvuk u telefonu. Zachumlala jsem se do peřiny a šla jsem spát.
Pohled Nam
Vypla jsem počítač, ale spát se mi vůbec nechtělo. Kdykoliv jsem zavřela oči, viděla jsem vzpomínky z dětství. Sedla jsem si na okno a koukala jsem na hvězdy dlouho do noci. Ani nevím, co mě na tom bavilo, ale bylo to lepší, než koukat do stropu a depkařit.
Vyrušilo mě klepání na dveře. „Dále.." Rychle jsem zalezla do postele. Dovnitř vešla mamka. „Volala mi Kookieho mamka, jestli jsi v pořádku, že mu neodepisuješ." V očích se mi nahromadily slzy. „Tak jí řekni, že jsem v pořádku a ať mi Jungkook už nepíše a nechá mě na pokoji!" Začala jsem na mamku křičet a všechny slzy šly ven. Přikryla jsem si hlavu peřinou a schoulila se do klubíčka. Mamka ukončila hovor s Jungkookovo mamkou a sedla si na kraj postele. „Co se stalo?" Zeptala se mamka a sundala mi peřinu z hlavy. „Mami, prosím neřeš to a nech mě tu samotnou.." Zakňučela jsem a znova si přikryla hlavu peřinou. „Půjdu pryč, až mi řekneš co se děje.." Pokračovala mamka a znova mi sundala peřinu z hlavy. „Jungkook se na mě prostě vysral a chci na něj zapomenout! Proto chci nový číslo, aby mi furt nepsal..." Mamka se na mě nechápavě podívala a podala mi kapesník. „Jak to myslíš, že se na tebe vys...vykašlal?" Zvedla jsem se a sedla si do tureckýho sedu. „Od tý doby, co je slavnej jsem ho viděla akorát, když přišel do školy a tam mě dost naštval...Dělalo mu problém mi třeba napsat, nebo zavolat.. Ozval se až když jsem mu napsala ať si smaže moje číslo a o Taehyungovi ani nemluvím...." Mamka mě obejmula a hladila mě po zádech. „Měla by sis s ním promluvit.."
---------------------------------------------
To be continued...
Annyeong!
Děkujeme moc za tolik přečtení, vážně nás to obě potěšilo <3. Omlouváme se, že novej díl nevyšel tak dlouho, ale obě jsme neměly čas :/
ČTEŠ
Štěstí nalezené ve snu | BTS
Fanfiction- PROBÍHÁ ÚPRAVA CELÉHO PŘÍBĚHU A NÁSLEDNĚ BUDEME POKRAČOVAT VE PSANÍ Jsem Nam So-hyun, ale říkají mi Nam. Žiju v Koreji, přesněji v Seoulu. Měla jsem kamaráda, o kterého jsem po základní škole přišla. Na střední škole jsem potkala jednu super holku...
