Štěstí nalezené ve snu | BTS

Prolog

"Pozor auto!" Uslyšela jsem za sebou. Než jsem stihla zareagovat, zakopla jsem o kámen a hodila držku přímo před autem. 

Přiběhl ke mně nějaký kluk, kterého jsem tu ještě neviděla. "Vždyť tě to auto mohlo přejet!" Koukal na mě s vyděšeným výrazem a pomohl mi se zvednout. Zčervenaly mi tváře, tak jsem sklopila hlavu. "Já ho neviděla.." Řekla jsem potichu. "No hlavně, že se ti nic nestalo."

Celá červená jsem pozorovala špičky jeho bot. "Asi by bylo dobré se představit. Jsem Kim Taehyung." Široce se usmál a díval se mi přímo do očí. "Já jsem Nam So-Hyun, ale všichni mi říkají Nam." 

Tae mě šel doprovodit domů. Cestou jsme si povídali, jak kdybychom se znali už léta. 

"Tady bydlím." Zastavila jsem ho před našim domem.  "Já bydlím hned vedle. Dnes jsme se přistěhovali." Široce se usmál. Mám tak hezkýho souseda.. Pousmála jsem se nad svou myšlenkou. Chvíli jsme se na sebe dívali a začalo to být divný. "Už budu muset jít!" Vyhrkla jsem ze sebe. "Tak se měj! A těšilo mě!" Rozeběhla jsem se k domu a rychle mu zamávala. Nestihl ani odpovědět a já už byla vevnitř.

"Zlatíčko pojď sem prosím." Zavolala na mě mamka, když jsem vešla dovnitř. Sundala jsem si boty a zamířila rovnou do kuchyně. "Pozvala jsem dnes na večeři nové sousedy, tak se prosím uprav." Jen jsem přikývla a rozeběhla se do pokoje. 

Plácla jsem sebou na postel. "On půjde k nám? Sakra to bude trapný!" Řekla jsem si pro sebe.

Neochotně jsem se zvedla a šla jsem si na sebe vzít jednoduché šaty a upravila si své rozcuchané vlasy. V zrcadle jsem si všimla, že mám na obličeji kousek bahna. Při vzpomínce jak mě zachránil, jsem se musela pousmát. "Sakra nemysli na něj tolik!" Zamračila jsem se a dala jsem si facku, abych se probrala.

Asi za hodinu na mě zezdola zavolala mamka, abych šla dolů. Nervózně jsem šla dolů a posadila se ke stolu, kde už všichni čekali. Tae na mě hodil jeho klasický úsměv a to mě donutilo se pousmát. Nechápu co to semnou ten kluk dělá. 

Celý večer jsme si povídali a okolo desáté hodiny šli domů. Já si šla dát sprchu a šla jsem rovnou spát, protože mám zítra školu a musím brzo vstávat.

------------------------------

Ráno mě probudily divné zvuky. Pomalu jsem rozlepila oči a rozhlížela se pokoji. První jsem si myslela, že se mamka jen kouká na televizi, ale když jsem se podívala z okna, uviděla jsem v protějším okně Taeho, jak skáče po posteli, tancuje a zpívá si. "Kdyby si aspoň zavřel okno." Protočila jsem očima. Chvíli jsem ho pozorovala a smála se. Vypadal roztomile. 

Najednou mě zahlédl v okně a celý zrudl. Rychle jsem odskočila od okna a namířila si to koupelny kde jsem se upravila a převlékla. Po snídani jsem si už jen vyčistila zuby a utíkala na autobus do školy.

----------------------------

O přestávce jsem si na chodbě povídala se svýma kamarádkama. V tu chvíli jsem zahlédla Taeho, jak jde po schodech. Rychle jsem se schovala za holky a dělala jsem, že ho nevidím. Prošel okolo a naštěstí si mě nevšimnul. "Kdo to byl?" Vykulila na mě oči jedna z holek. "Náš nový soused." Naštěstí zazvonilo na hodinu, takže jsem nemusela nic víc vysvětlovat, protože jsme se musely vrátit do třídy. 

V lavici sedím se svým nejlepším kamarádem. Jmenuje se Jeon Jungkook, ale říkám mu Kookie. 

První polovina školy utekla docela rychle. O přestávce jsem si šli s Kookiem koupit něco k jídlu.

"Jakto, že máš tak dobrou náladu?" Dost mě to zarazilo, protože Kookie byl spíš tichý a smutný typ. "Jak jsem byl na tom konkurzu v Bighitu, tak se mi ozvali, že mě berou. Bude nás tam 7 kluků a víš co?" S jiskřičkama v očích mě chytl za ramena. "Ne, povídej." Musela jsem se zasmát. Jeho pohled byl k nezaplacení. Měla jsem z něj šílenou radost. "Jeden z těch kluků přišel sem k nám na školu." Usmál se. "A řekneš mi kdo to je?" Nadzvedla jsem obočí. 

"To je on." Pošeptal mi do ucha, když okolo procházel Tae. Ten se u nás zastavil a zeptal se Kookieho, zda si mě může na chvíli vypůjčit. Kookie s úsměvem přikývl a nechápavě se na mě podíval. 

Tae mě chytil za ruku a odtáhl mě o kousek dál. "Přijde ti normální špehovat lidi ?" Zamračil se a začal hrát naštvanýho. "Já nikoho nešpehovala, jen jsem šla vypátrat původce toho "krásného" zpěvu který mě vzbudil." Prstama jsem ukázala uvozovky. "Jak to jako myslíš "krásným"? Já mám krasný zpěv!" Řekl s povýšeným výrazem. "Jojo krásný." Začala jsem se smát. "No moc se nesměj. Kdybych neuměl krásně zpívat, tak by mě nevzali do stejné skupiny, jako tvého kamaráda." Po té větě mě smích přešel. "Už bychom měli jít pro to jídlo." Přerušil nás Kookie a odtáhl mě pryč. "Jsem snad nějakej kus hadru, aby mě někdo pořád tahal?" Zamumlala jsem si pro sebe. "Co chtěl? A odkud se znáte?" Začala jsem mít pocit, že žárlí. "Včera se přistěhoval vedle nás a řešili jsme jen takovou blbost. To nestojí za řeč." Mávla jsem nad tím rukou. "Fajn" 

Po škole jsme si spolu všichni tři sedli na obědě, aby se Kookie s Taem mohli seznámit. Rukou jsem si podepřela bradu a začala je pozorovat. Pomalu mi začalo docházet, že už se zanedlouho asi nebudeme moct vídat. Měla jsem chuť jít Kookieho obejmout, protože jsem bez něj nikdy nebyla dýl než týden, ale nechtěla jsem jim přerušovat konverzaci.

--------------------------------------

Blížil se konec roku a Kookie s Taem se museli odstěhovat do dormu, kde budou bydlet ještě s ostatními kluky ze skupiny. Přešli na domácí výuku a já je už víckrát neviděla. Museli si smazat i veškeré sociální sítě, takže jsem je už nemohla ani kontaktovat. Tímto začalo moje nejhorší období života.