Deník Vlka : Vlčí Mládě

Vzpomínky

Eleanor se probidla ve své posteli. Slunce už prosvítilo celý její pokoj. Z kuchyně se linula skvělá vůně opečené slaniny a vajec. Vstala z postele a zamířila si to přímo dolů. Tam už stál u sporáku, její táta a chystal snídani. ,,Skvěle to tu voní." Usmála se na něj. ,,Jak to že ještě nespíš??" Přivítal ji. ,,Je sobota, a ty máš volno. Nechci celý den prospat, když můžu být s tebou." Vysvětlila mu. ,,Tak to jsem rád zlato." Políbil ji na čelo a nandal ji porci k snídani. Oba se posadili ke stolu v kuchyni a jedli. ,,Co budeme dneska dělat?" Zeptala se ho Eleanor. ,,Já nevím. Co bys chtěla??" Napil se ze svého hrnku trochu kávy. Eleanor se chvíli zamyslela. ,,Mohli bychom se jít projít po zdejším lese. Dlouho jsme tam nebyli." Navrhla. ,,To je skvělej nápad." Uznal. ,,Teď ale musíš sníst tu snídani." Eleanor se na něj jen usmála a dál pokračovala ve snídani. Užívala si chvíle se svým tátou. Pak se ale Eleanor ocitla znovu ve své posteli. Pochopila že to všechno byl jen pouhý sen. Opřela se o dřevěnou desku postele a dívala se do stropu. Věděla že ten sen byl jen nějaká stará vzpomínka.

Zvedla se z postele a šla se převléknout. Když už byla oblečená a nachystaná, rozhodla se navštívit svého tátu. Nasedla do auta a jela. Nikde, až na červenou na semaforu, nezastavovala. Zastavila na parkovišti nemocnice a vešla dovnitř. Na chodbě se ale potkala s Aaronem. ,,Ahoj." Pozdravil ji a šel k ní blíž. ,,Ahoj." Opětovala mu pozdrav. ,,Máš dneska službu??" Zajímalo ho. ,,Jo. Přišla jsem o trochu dřív. A ty??" ,,Já za chvíli končím. Ale jestli chceš, mohl bych tu na tebe počkat a pak tě odvést domů." Nabídl se jí. ,,Ne díky. Zvládnu to sama." Odmítla ho. ,,Tak fajn. Užij si službu." Rozloučil se s ní.

Eleanor si ještě koupila kafe v automatu na chodbě, a pak už šla rovnou do pokoje kde ležel její táta. Stále tam ležel připojený na všelijaké přístroje. Když vešla dovnitř, všimla si že tam sedí i Tyler. Seděl tam u jeho postele a držel ho za ruku. ,,Ell, co ty tu děláš??" Tvářil se překvapeně. ,,Mám dneska službu. A navíc jsem ho chtěla vidět." Vysvětlila mu. ,,Nechám vás dva osamotě." Rychle vstal z křesla a dal se ke dveřím na odchod. Eleanor se posadila na okraj postele a dívala se na svého tátu.

John stále spal. Připadalo jí to jako by se od minule nic nezměnilo. Jako by všechno zůstalo při starém. Eleanor vytáhla své kabelky tátův deník. Stále ho nosila u sebe. Otevřela ho a začala v něm listovat. Zastavila se až na stránce s datem jejím narozením. ,,Dneska ti chci přečíst tvůj zápisek, ze dne kdy jsem se narodila." Chytla ho za ruku. ,,16.6. to je datum které změnilo celý můj život." Začala číst. ,,Je to den, kdy se mi narodila má malá Eleanor. Můj malý andílek. Byla tak malinká, když jsem ji poprvé držel v náručí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Zdálo se mi to jako sen."

Usmála se na něj a dál pokračovala ve čtení. ,,Nikdy jsem si nemyslel že bych mohl být tak šťastný, jako v ten první miment co jsem ji uviděl. Stal se ze mě nejšťastnější člověk na světě. Tohle mi rozhodně stálo za ty hodiny strávené u skládání dětské postýlky." Eleanor se najednou zastavila. Podívala se na poslední větu. ,,Mám tě rád, Eleanor." Stálo tam. Eleanor se podívala na svého tátu a jeho ruku stiskla pevněji. ,,Já tebe taky tati." Usmála se na něj a zavřela deník. Už byla připravená k odchodu, ale musela se na něj ještě jednou podívat.

Poté se už ale otočila ke dveřím a šla si koupit ještě jedno kafe do automatu na chodbě. V tom si ale všimla Gabriely. Seděla v křesle na chodbě a čekala až bude na řadě. Eleanor k ní opatrně šla a přisedla si. ,,Gabrielo, co ty tady děláš??" Podivila se. ,,Jdu na kontrolu." Oznámila jí. Eleanor si pak všimla jejího rostoucího, těhotenského bříška. ,,Neviděla jsi Chrise?? Volala jsem mu dneska už několikrát ale nebere mi to." Eleanor se trochu zarazila. Proč se sakra ptá na něj?! ,,Ne, neviděla jsem ho. Nejspíš bude někde s Drakeem a Leem." Odpověděla ji stručně.

V tu chvíli jí to všechno začalo docházet. Chrisovo divné chování, to proč se na něj Gabriela vyptávala. Už to konečně všechno pochopila. Všechno jí konečně začalo dávat smysl. Rozloučila se s ní a zamířila si to přímo ke svému autu. Hned co do něj nasedla, byl cíl její cesty jasný, starý dům za městem. Celkem dost na to šlápla a tak se za chvíli ocitla před ním. Tam stál Drake s Leem. Drake měl v ruce cigaretu a byl celkem překvapený z toho že ji tam zase vidí. ,,Kde je?!" Křikla na něj Ell. ,,Nevím o kom to mluvíš." Dělal že o ničem neví.

,,Neděl blbýho. Celou tu dobu jste to ty a ostatní věděli a nic jste mi neřekli." Sykla na něj. Drakeovi už došlo že udělal chybu, když kryl Chrise. ,,Je ve svém pokoji." Vyklopil to. Eleanor mu nic neřekla šla přímo do jeho pokoje a nezajímalo ji že na ni někdo jiný mluví. Otevřela dveře od jeho pokoje a uviděla ho sedět na jeho posteli. ,,Ell, co ty tu děláš??" ,,Neděl že nevíš." Zabouchla dveře a vešla dovnitř pokoje. ,,Co bylo nebo je mezi tebou a Gabrielou??" Zeptala se ho konečně. Chris se zatvářil zaskočeně. Tuto otázku rozhodně nečekal.

,,Jak jsi na to přišla??" Zatvářil se zklesle. ,,Ty si myslíš že jsem úplně blbá nebo co??" Křikla na něj. Chris ale skolnil svůj pohled dolů. Díval se přimo do země. ,,Chci vědět jen jednu věc, proč?" Podívala se na něj. Chris si opřel hlavu do dlaní. ,,Mezi námi už to začalo trochu skřípat. Šel jsem do kavárny a tam jsem ji potkal. Zpočátku jsme si jen povídali a pak mě pozvala k sobě. Měl jsem vědět že je to špatný nápad. A lituju toho." Podíval se na ni. ,,Eleanor, miluju tě."
,,Litovat toho sice můžeš ale za pár měsíců se z tebe stane táta Chrisi." Připoměla mu. ,,Už tady nepůjde jen o tebe. Budeš se muset o to dítě postarat." ,,I tak bychom ale mohli být spolu." Snažil se to zachránit. ,,Ne. To nepůjde Chrisi. Já už s tebou nechci být. Rozhodně ne po tomhle. Všechno co bylo mezi námi jsi dokonale zničil. Až za to budeš chtít někoho obviňovat, můžeš si za to jedině ty. Nikdo jiný." S těmito slovy odešla z pokoje a chodbou šla do toho svého. Okamžitě si začala balit své věci. Tim, ktery šel náhodou kolem, si toho ale všiml. ,,Co to k sakru děláš??" Okřikl ji a vešel dovnitř. ,,Musím odsud pryč. V tomhle baráku nezůstanu už ani sekundu." Házela věci do kufru. ,,Proč?? Co se stalo?? Co tě tak rozhodilo??" Tim to oblečení naopak vytahoval z kufru. ,,To je jen moje věc. Prostě odsud padám." ,,Ne, ty nikam nepůjdeš." Řekl Tim rozhodně. ,,Nejsi můj táta ani žádný můj příbuzný aby jsi mě tady mohl držet." ,,Já ale ano." Najednou se v místnosti objevil i Tyler. ,,Tohle vám nevyjde." Usmála se na ně a dál pokračovala v balení. To už toho měl Tim ale dost a tak jí píchnul do krku menší dávku uspávadla.